Velký humbuk spouští aktuální evropská směrnice, v níž se údajně nařizuje povinná otcovská dovolená. Evropská směrnice to sice označuje jako právo, ale testosteronoví hysterici požadují pro sebe absolutně nejvýhodnější podmínky.
Představte si, co se stalo. Staletí se ženám říká: jsi žena, tak musíš. A nyní po vystřízlivění společnosti, která dosud nezpochybnitelně hájila svatou suverenitu testosteronu, která míří logicky vždy až k válečnému konfliktu, dochází konečně k tomu, že se také říká: jsi otec, tak musíš. Dokonce je to ještě tak měkké, že se z toho místo vězení lze vyplatit jen zhoršením ekonomických podmínek muže, potažmo rodiny. Stále je možnost volby. Nechci uplatňovat nějaké rovnoprávnostní pitominy, tak zaplatím pokutu. Je to stejné, jako když si myslím, že poruším omezení rychlosti na silnici, protože byznys, za kterým jedu za to stojí a vydělám víc, než zaplatím na pokutě.
Je pěkné, jak vyhřezává pokrytectví v celé nahotě testosteronového opojení. Je-li třeba přijmout nějakou povinnost či nevýhodu, ačkoliv se tváříme, že rodičovství je radostné poslání a z lásky prostě musíme vždy něco svého obětovat, něco překousnout, muži okamžitě volají po suverenitě jako svatém grálu, jako jediné hodnotě, která má ve světě smysl. Za normálního myšlení by vůbec takové právo na těsnější otcovství, které směrnice chce zakotvit v národním právu tak, aby naopak zmírnila i podmínky prodělku dobrovolné volby otcovské dovolené. Umožňuje jistou ochranu mužů v pohledu na jejich rodinnou povinnost.
O co jde? Z hlediska ekonomického jde myslím o zanedbatelnou hrozbu pro ty skvěle placené muže, kterých rozhodně není nějaká drtivá většina. U méně placených mužů to nevyvolá asi žádné protesty, protože umožní-li se ženě, aby vstoupila dříve zpátky na pracovní trh, zlepší se ekonomická situace rodiny dříve. Můžeme i doufat, že mnozí čtou v inkriminované směrnici ono slůvko právo, které poskytuje mužům i společenskou ochranu před potupou, že se budou dva měsíce starat o rodinu a možná i umývat nádobí, případně přebalovat svoje potomky apod. Prostě muži okusí pohled ženy, aby si uvědomili, že pokud i estrogen začne toužit po absolutní suverenitě, nebude to vzájemně žádný med a nejspíš to povede ke stále častějším soukromým intimním válkám.
Protesty mužů prokazují, že postavení ženy na „dovolené“ s dítětem je asi nějak nevýhodné nebo třeba nezajímavé, případně i těžké. Ženy jsou ovšem přirozeně povinny tuto roli přijmout, protože kojení, aniž by měly nárok alespoň na to, aby se starost o děti přestala nazývat dovolenou. Takovou zlovolnost mohli vymyslet snad jedině příliš suverénní muži. Není to žádná dovolená. Naopak by mnohé ženy raději mnohdy utekly do práce a měly chvíli klidu samy se sebou. Mohly by vypnout na okamžik nepřetržitost sledování, co potomek zrovna život či zdraví ohrožujícího dělá. Pokud se muži konečně obrátí alespoň na odbornou literaturu, tak zjistí, že kojení lze zabezpečit do zásoby, podávat potom z láhve. Zjistí, že starost o děti není zas až taková nuda, když o tom jeden něco trochu ví. Muže to nebaví, protože nevědí, jak kojenci a batolata komunikují a co je jejich projevem geniality. Připravují se o část vlastního citového světa nejen vůči dítěti, ale i vůči vlastní ženě, protože by pak více chápali, co to je tělesné rodičovství, péče a piplání.
Testosteronoví suverenisti jsou samozřejmě v podstatě jen málo politicky zabarvení. Najdete je ve všech partajích, protože péče o dítě by neměla a ani ve skutečnosti nemá mít politickou podstatu. Patriarchátní testosteronová hysterie není filosofie pro celý lidský rod. Je to jen osobní pohodlnostní teorie „neomezitelných“ jedinců, a proto ji nelze považovat ani za součást svobody. Taková pohodlnost existuje jen v prostředí zvůle a ohlupování, kde nejde o spolupráci, ale o používání, využívání a nezřídka i zastrašování a vydírání silou fyzickou a ekonomickou.
Takže, normální je chápat otcovskou dovolenou jako právo, nenormální je chápat tuto “dovolenou“ jako trest, diskriminaci, nepříjemnou povinnost či cokoliv zhůvěřile jiného, než radost z citového podílu na péči ovlastní dítě.
Text směrnice
Protest: Petr Mach Petr Machovský Kateřina Lhotská
