Bude opět svoboda genocidy?

Neustále sílí hlasy volající po bezbřehé, ničím neohraničené svobodě, kterou mnohdy spojují se svatým tržním mechanismem. Bezohlednost narůstá a stává se veřejně dokonce morální normou a novodobou modlou.

Absolutní svoboda všech ve všem není dosažitelná ani žádoucí, protože by vedla současně k nezvladatelným konfliktům ústícím do všeobecné permanentní občanské války. Proti absolutní svobodě si společnost stanovuje demokratickým způsobem zákony, které především nastolují hranice nezákonného chování. Tato hranice je citlivá a je v neustálém sporu s realitou.

Na příkladu prostituce lze demonstrovat mnohé. Prostituci nelze nikdy ze společnosti zcela vykořenit. Na sporné hranici posuzování zločinnosti tohoto společenského jevu se z jedné strany ozývá svobodná poživačnost a soukromá živočišnost, která společnost přímo neohrožuje, pokud se obě strany kontraktu účastní transakce dobrovolně. Z druhé strany se však vyskytují vydírání, kuplířství, velkoobchod s lidmi a dokonce vraždy. Bez zákonné hranice se prostě situace všech znejasňuje a zhoršuje. Na druhé straně se složitost popisu skutkové podstaty míjí s vymahatelností a důkazními možnostmi. Týrané ženy drží basu se svými pasáky a všichni společně lžou o tom, co se skutečně děje.

Analogická situace je v otázkách bolševismu či fašismu. Bolševický grál internacionální všerovnosti nahradil národ. Fašistický nárok zjevné exkluzivní elity nahradil striktní ekonomismus. Prostě svůdná touha po moci ve smyslu diktátu absolutní většiny nebo absolutní efektivity vždycky pokřivuje společnost. Všichni protagonisté zapírají. Nejsem rasista, ale … Kritická fakta nahradil trvalý nezlomný postoj. Přitom fakta jsou jen podkladem pro nacházení řešení. Někdo vidí ovšem řešení v genocidní likvidaci odpůrců toho či onoho, co sám považuje za údajné blaho společnosti.

Současná vlna bláznivých postfaktických hnutí převzala všechny kritické instrumenty předchozí liberální postmoderny. Nepřevzala, respektive zcela se vzdává postupně všech souvisejících morálních závazků. Propagace lechtivého zdání absolutní svobody zaznívá v reklamní dikci, co všechno nemusím, jak je to pohádkově snadné, nemusíte nic dělat, jen otevřít Pandořinu skříňku.

Chmurné předpovědi postmoderního filozofa Lyotarda se postupně naplňují. Ve svých pozdních esejích varuje před přílišným zbožňováním robotické společnosti. Lidský rozměr únosné zátěže se ponižuje ve světle výkonové disciplinace. Jednotlivec nakonec nachází svobodu ve vnitřní izolaci, kde jeho názory zdánlivě nikdo neruší. Venku se ovšem mezitím formuje opět povolená genocida pod stále libovolnější záminkou se vylučují další a další skupiny obyvatelstva z podílu na plnohodnotném životě, a nakonec ztrácí hodnotu každý život. Masové hroby zahrne bagr. Aby se vám to nezdálo hnedle tak hrozné, trénujte iluzi, že vy budete těmi pohlaváry, kteří to budou řídit. Vedle kalendáře pohlavárů genocidní minulosti přijdou kalendáře další. Šťastné momentky z Osvětimi 2022. Fascinující Katyňské hroby 2023. Laskavé vraždění Jezídů 2024. Jemný odsun Arménů 2025. Demokratická likvidace separatistů v Hong Kongu 2026 a další.

Náš parlament bude zanedlouho mít příležitost přiložit ruku k tomuto bohulibému dílu. Buďto ještě více zpochybní hranici trestnosti propagace zločinů proti lidskosti nebo ji posílí. Zatím se spíše kloní k ochraně práv bezbřehého lechtivého vyjadřování o rasismu mezi druhy lidí. Prezidentův bonmot, politikova nadsázka, prostě nic hrozného. Jen legrace. Vždyť jaká by to byla nuda, chovat se stále pochmurně a jednotvárně zodpovědně. Chceme přece svobodu nezodpovědnosti.