Byl to projev předvolební. Klausovi tajemníci (má tři, i když se funkce každého jmenuje trochu jinak) avizovali, že tentokrát bude projev jiný, ale odmítali říci, jak jiný. Byl jiný, byl vlastně celý věnovaný zahraniční politice České republiky, respektive jejím vztahům se světem. Ale svým načasováním, obsahem i strukturou to byl projev předvolební.
Klaus – jako ostatně v minulosti vícekrát – řekl to, co lidé chtějí slyšet. Většina občanů je pro jadernou energetiku a proti výpadům vůči Temelínu, jimiž nás častují naši rakouští sousedé. Většina – a to opravdu drtivá – si nepřeje nic měnit na poválečném uspořádání v Evropě a našich vztazích k sudetským Němcům (nebo k jejich někdejšímu majetku?). A to přesto, že vztah Čechů k poválečnému odsunu Němců již tak jednoznačný není. Klaus toto vše řekl, sice diplomaticky, nicméně dostatečně jasně.
Ve vztazích s Evropskou unií zopakoval prezident své známé postoje. Tentokrát by je z jeho projevu šlo shrnout do věty: Unie je našim zázemím, ale rozhodně ne alternativou naší státnosti. Následná pasáž o vztazích s USA sice také nepřinesla nic nového, ale přesto byla díky zmínce o americkém radaru vysoce aktuální. Klaus před nedávnem vysloveně neodmítl referendum o radaru a nyní, kdy jej parlament zamítl, alespoň zdůraznil nutnost široké domácí diskuse kolem tohoto tématu: Musíme si vše otevřeně "vyříkat", u nikoho nesmí zůstat pachuť manipulace.
Zmíněné tři oblasti – se sousedy, s EU a s USA – byly hlavním poselstvím Klausova projevu, vše další bylo již jen jakýmsi doplňkem, který celou řeč zaokrouhlil. Klaus nevěnoval zvláštní pozornost Rusku, ani Číně, ale spolu s Indií je zahrnul pod „ostatní mocnosti“, které budou v každém případě důležitými zeměmi 21. století.
Pro ty, kdo v této části postrádali nějaký aktualizační moment, přidal alespoň větu: I v těchto věcech se braňme zjednodušeným ideologickým nálepkám novinových titulků. Ostatní země světa byly opravdu jen do počtu. Skutečné poselství přišlo zase až v závěru, kde Klaus – podle zásad kruhové kompozice – zopakoval to, co jinými slovy řekl již na začátku: Nejrůznější tendence, zájmy a tlaky nás mohou zavést do slepých uliček prázdného vlastenčení nebo stejně prázdného kosmopolitismu.
Kdyby u nás byly přímé volby prezidenta a konaly se příští týden, pak by Klaus po svém nedělním projevu dostal jasnou většinu hlasů. Prezidenta však u nás volí parlament, a tak vliv mas na své volené zástupce na sebe dá ještě nějakou dobu čekat. Nicméně srovnáme-li Klausovo působení na veřejnosti – včetně posledního projevu – s tím, jak se zatím projevovali jeho potenciální protikandidáti, pánové Švejnar, Dienstbier a Pačes, pak bez ohledu na jejich možnosti a příležitosti musíme přiznat, že dosavadní hradní pán na Hradčanech má před nimi již nyní – zhruba tři a půl měsíce před volbou – náskok nejméně tří koňských délek.
