Můj pes je blogař - Malý a Velký pes

Mám rád zvířata, k tomu jsem se už několikrát přiznal bez mučení. Nemám je (zatím :o) radši než lidi. Nelituju víc přejetou lišku na silnici, než motorkáře zabitýho o strom, byť nejspíš vlastním zaviněním. Mám psa australáka, to je Malý – Velký pes, i když postavou je menší střední plemeno – má velkou duši ..

sWhitem o blogu a Velkých a Malych psechJaroslav Homolka

Když to jen trochu jde, sbalíme se a vypadneme ven. Ten pes je nekonečná studnice pro pozorování.

Postřeh č. 1 - White (tak se jmenuje) je 100% blogař. Pokaždé, když vyrazíme - máme takové tři trasy

a.) 3 km na procházku - lehké čtení něco jako Blesk - Lehké čtení, pořád o tom samém, drby z nejbližšího okolí, o všech, který dobře zná, jen konstatování - NIC SE NEZMĚNILO

b.) 6 km pro malou kondici a nordic walking - střední kalibr, něco jako Dnes - občas to stojí i za víc pozornosti, než se pánovi líbí, ale občas něco jinýho, novýho, ne moc, ale přeci

c.) 9 - 11 km podle kondice na „DÁT SI DO TĚLA" opět nordic walking - těžký kalibr, jedinečnost, třeba jako Reflex - Ze začátku mu to dává zabrat, ten časový odstup je znát (asi 1x max 2x za týden) všechno vypadá na první pohled nově, přesto u spousty z těch, pro člověka virtuálních stop, dost brzo pozná, že je to většinou „nový kabátek starýho zboží". Ale občas se tu najde fakt originál stopa, to je natolik výživný, že se musí rázně odvolat...

To jsou Whitovy blogy.

Naprosto pravidelně ví, kde se stavět, kde zkoumat Wo Co Go, kde se začíst, nechat značku - nepoužívá nick - močí svojí skutečnou, jedinečnou močí. Poznáte to přesně podle toho, kolik času a značek použije. Když je to obzvlášť hutný, rozdrápe - jako v transu - celý okolí, aby dal najevo to, že tu byl...

Taky poznáte kdo je, podle Whita, autorem toho kterého blogu:

1.) Ratlík - jen se sotva sehne - kolikrát ani nezanechá stopu - starej známej - blogař... pořád to samý a ještě MALEJ PES (duší), to nestojí ani za utroušení kapky. Ocas se ani nehne, jen ladně visí na svém místě

2.) Špic - tady se zastaví, prozkoumá, co kdyby snad už konečně něco - Trousil pořádně- co stojí za zastávku. Tady se hned pozná, jestli se chytil - často je to jen titulek, to se pozná podle ocasu WHITA -lehce ztopořený, mírně pod osou těla, jen málokdy ho to zvedne trochu výš... Takovej ani MALEJ, ale ještě ne VELKEJ PES, tak, tak podle tématu.... (množství a hutnosti značky, kterou zanechal...)

3.) Roťák ( Rottweiler) - vyrovnaný partner, inspirující i provokující zároveň, ocas slušně ztopořený takových 30 stupňů nad osou těla... Někdy i vzrušené kolečko, jedno, ale všechny svaly zadních nohou se lehce napínají. Jo, jó, to je partner VELKÝ PES

4.) Pitbull - skutečný soupeř... Ocas řádně ztopořený, skoro kolmo k ose těla, to je síla, to je soupeř, to je spojenec, podle toho jaká značka tam zůstala... Nejdřív jde opatrně okolo, pozoruje, jestli není ten Pitbull na blízku... Nejdřív z větší dálky, pak jde blíž, studuje ty nejmenší jemnosti poznámky, která tady po něm zůstala.... Když pozná, že je to ono....Jde do toho, značkuje jakoby šlo o poslední možnost, vymáčkne ze sebe maximum... Ukáže svoje možnosti, to že - nejméně na to má... případně nechá výzvu, rozdrásá okolí tlapami, tak jakoby tam makal pořádnej buldozer několik hodin...

5.) Čubička - (hárající fena)... Ocas lítá ze strany na stranu, nahoru a dolů, kolem osy těla... někdy to vypadá, že ho i předběhne.... Kolečka jak pominutý, znovu a znovu saje, chroptí blahem... Nic neexistuje, jen on a JEHO NALADĚNÍ.... To je to, co chtěl a teď už i potřeboval cítit... Slintá blahem..... Užívá si to... Jsou takový ty neodolatelný stopy. To, co jen tušil, tady je - důkaz spřízněné duše. Musím ho skoro z místa odnést... Tady je jedno jak VELKÝ PES to je.....

Co na to GENDER - nemělo by se nějak změnit?? Není to jen sociální zvyk úchylnýho, nespolehlivýho, sexistickýho blogaře Whita a všech jemu podobných?? Jak k tomu přijdou čubičky, co nehárají???

Někdy ho to blogování tak zchvátí, že už nechce jít dál ostřejším tempem, všelijak se opožďuje a vymýšlí, jak to udělat, abychom zastavili. Už dál nečte, jen by si fakt lehnul a všechny ty INFORMACE ZASPAL... MÁ INFORMAČNÍ PŘETLAK... TAKY POUŽÍVÁ BLOG JAKO USPÁVADLO.....

Jo, takhle ho znám, to je jeho blogování, s časem aktivita i síla značkování rapidně klesá, ale kdyby ta Čubička... Vymáčkne ze sebe všechno...

Další velkou kapitolou je chování k REÁLNÝM PSŮM. Tady se láme chleba, tady ani značka nezapře vaší velikost. Ne vždycky velká hromada říká, jak velký je její autor :o)

Má je pacholek rozsortovaný na dvě skupiny:

MALÝ PES
a.) většinou ho nechává chladným, hlavně za plotem, když ten chudák MALÝ PES za plotem ječí a jak to vypadá, nabízí tomu VELKÝMU PSOVI za plotem rychlou a ne bezbolestnou smrt. Skoro slyšíte, jak mu v tom chrčení popisuje detaily toho, co by s ním proved, kdyby ten pitomej plot nestál v cestě. White většinou nic, když už to moc přehání, to jsem zažil jen asi dvakrát, si ho označí jako takový malý, chlupatý, pohyblivý patník... A jde si dál po svém.

b.) jiná situace nastane, když ten MALÝ zoufalý PES zapomene na to, že jsou otevřená vrátka... White je většinou zastoupí, předvede se v plné kráse a nechá na tom malým řvounovi, co tedy udělá, když je plot pryč...

MALÝ PES, když nestačí zdrhnout, hupne na záda a dělá, že je napůl mrtvej... Dokonce někdy vrtí ocáskem, jakoby chtěl říct, že to tak nemyslel... Jednou se i stalo, že ho, toho MALÝHO CHUDÁKA, zalehl, olízal mu tlamu, nic víc, vzdal to, tak co???

Někdy doběhne zděšený majitel, zachraňovat svého MALÉHO PSA - BOJOVNÍKA... Nejhorší, co může udělat je to, že si ho vezme na ruku, to ten zoufalec ztratí kontakt s realitou a chce se pustit do toho VELKÝHO PSA. To hrozí SKUTEČNÝ STŘET, ve kterém jde o zdraví, jak tomu MALÝMU PSOVI, tak bohužel i páníčkovi.

Ten moudrý majitel zavře vrátka. MALÝ PES je obratem na nohách a zase jede tu svojí, podle množství slin, ještě hustější písničku: „Kdybych ty VELKEJ PSE - magore, debile... neuklouz, byli by z tebe jen kousky..." Páníček ho hladí, chválí - dneska si misku zasloužil...

VELKÝ PES x VELKÝ PES... No, to je jiná, opatrné našlapování na obou stranách... Snaha o to vypadat větší a hroznější tím, že se naježí, vycení - ale opatrně - zuby, jen aby bylo vidět, že je má, ne tolik, aby toho druhýho přesvědčil, že chce právě teď bojovat... JEN JEDEN DRUHÝMU DOSTATEČNĚ NAHLAS ŘÍKÁ - BOLELO BY TO OBA... tím to často končí... VĚTŠINOU JE VIRTUÁLNÍM VÍTĚZEM TEN, KDO ZŮSTANE DÉLE V KLIDU... Jen taková demonstrace síly, ale skutek utek... Spíš by se pustili do vzájemného nahánění, a pokud by to některý z nich nepřehnal.... VZÁJEMNĚ BY SE RESPEKTOVALI....

Když o tom teď píšu, vidím i u lidí podobný chování... U všech podle situace... jednou jsme MALÝ PES, co štěká, ale nekouše... Třeba, když šéfovi chválíme nové služební auto... A jen odejde, tak ho zdrbám, že na zvýšení platů nemaj, ale...

Jindy jsme VELKEJ PES, to když nám někdo, kdo si až tak moc zatím nevěří, říká něco novýho, jinýho, než jsme chtěli slyšet... a my to přehlížíme, co nám VELKEJM PSŮM bude říkat....když rozdejcháme to, že se chováme jako STEJNĚ VELKEJ PES..... JAKO TEN PROTI NÁM, I KDYŽ JE TO SÁM velký generál naší firmy...

Jde jen o to, se z toho ne to!!! (ZAČÍT NEKONTROLOVANĚ BLOGOVAT :o)))

PS. Pro tender - White a sousedovic fenka, krásná černá labradorka... když poprvé hárala... White byl u vytržení, ani blogy venku ho nelákaly, ani odměna.... Pořád měl hlavu vraženou do sousedovic plotu. Celou tu dobu... Když se dostal ven, tak odflák všechny blogy a jen a jen domů...

Soused Vašek se rozhodl, z celkem pochopitelných důvodů - distribuce bezpapírových štěňat - dal fenku vykastrovat....

White dneska kolem ní chodí, jako by byla vzduch... Ani jí nevěnuje pozornost jako MALÝM PSŮM. NIC... Co tím vlastně signalizuje....? Nevím, domýšlím si.... Teď pro něj není ANI FENA ANI PES - NENÍ NIC.... Nevěnuje jí absolutně žádnou pozornost... Ona je vlastně pořád stejná, milá, krásná černá labradorka, ale.... Je už jiná.... NEZAJÍMAVÁ.