Včera jsem se díval na reportáž TV Nova. Byl tam rozhovor s člověkem,
který, podle popisu situace, zavinil nehodu motorkáře tím, že mu nedal
přednost. Klasická „motorkářská nehoda“. Jel moc rychle, řidič na vedlejší „to
neodhal“ a vjel mu tam.
Výsledek, vyplašený řidič vysvětluje v hlavním zpravodajství,
jak za nic nemůže. Motorkář - převezen
vrtulníkem s otevřenou zlomeninou do nemocnice.
Mám k tomu co
říct. Najezdím ročně kolem 10 000km po celé Evropě.
Čechy jsou skutečně zabijákem motorkářů.
ilustrace z cestJaroslav Homolka
Proč tomu tak je? Možná to, že nám chybí generace, která své řidičské začátky prodělali na mopedu, pionýru nebo nějaké Jawě. Neznají to, nevědí, jak se na motorce jezdí, v dobrém i zlém. Nemají „to – motorkáře“ kam zařadit.
1. Naši řidiči často považují motorku za kolo – jednostopé pomalé vozidlo. Podle toho se chovají, tak reagují. Nejčastěji se setkávám s tím, na takových těch „rajskejch silnicích,“ jako je Mělník – Česká Lípa a pod., jsou řidiči aut v zatáčkách, často „širocí“ – zasahují 1/3, ne vynímečně i ½ mimo svůj jízdní pruh. Pokus se tam objeví i motorka, je zaděláno na pořádný malér.
Nakloněná motorka má šířku auta!!!!!!
Není to kolo, které i když zatáčí, naklopením zvětší svoji šířku sotva o 20 cm.
Naši řidiči považují motorku za soupeře – to je někoho, koho musí porazit, nebo mu oplatit: předjetí, ujetí na křižovatce, prokličkování se v koloně.
Konkrétní zkušenost 1. (nijak ojedinělá), kolona např. Jižní spojka Barrandov, prokličkujete mezi auty, opatrně. Ti normální vám uhnou, „ti žárliví“ vám vjedou do cesty. Ok necháte to být, pak ho objedete a jedete dál. Pak se napojujete a hle „žárlivec“ je vedle vás, co udělá – snaží se vás namáčknout na svodidla. Zažil jsem to a není to fakt dobrý, kolena lížou svodidla, brzdit v náklonu se moc nedá….
Konkrétní zkušenost 2. (nijak ojedinělá), křižovatka, červená předjedete kolonu, stojíte na úrovni „toho prvního“, zkontrolujete si ho, že o vás ví, případně se usmějete na „sympaťáka", co ví“. Většina z nich dělá, že nevidí nic. Oranžová, zelená, rozjíždíte se a „ten žárlivec“ chce soutěžit. Ví, že nemůže vyhrát, tak podvádí – snaží se vás na plný plyn natlačit co nejvíc na obrubník nebo do středu vozovky. Naštěstí to nikdy nevyjde, než pustí spojku, jste pryč.
Konkrétní zkušenost 3. Zastavíte na parkovišti, zamknete motorku (stojí na pohotovostním stojanu tj. šikmo). Odejdete si třeba na kafe. Vrátíte se a „ten ….. vám postaví auto tak blízko, že i překročit jí z druhé strany není skoro možné. Kamarádovi ji takhle porazili, když přiběhl, straší dáma na něj začala hulákat, že stojí on blbě a že zabral moc místa na parkování.
Konkrétní zkušenost 4. Projíždíte městem, posouváte se kolonou a řidič před vámi zaparkuje u kraje silnice. Ok, víte o něm, najednou vám otevře dveře do cesty. Vystoupí a vyrazí z auta do poloviny silnice. Myslí si, že jste na kole (na kole jsou z tohohle nepříjemný rány).
Konkrétní zkušenost 5. Nečekané odbočení doleva ve chvíli, kdy předjíždíte. Ten před vámi jede svojí rychlostí, nebrzdí – nesignalizuje tím, že by snižoval rychlost (často ani blinkry), přehledný úsek – předjedete ho. Chyba, náhle odbočí doleva. Ubrzdíte to s odřenýma očima, on vám nadává, že vás neviděl a že jezdíte jako prase.
Konkrétní zkušenost 6. Jedete v koloně, jste zařazení mezi auty, udržujete si vzdálenost. Najednou někdo za vámi se rozhodne předjíždět. Nevyjde mu to, tak se natlačí na vás tak, jako by tam bylo místo jen pro něj, jste něco jako kolo, to muže jet po prachu krajnice.
Jízda městem je na motorce takový malý horor, tam musíte hlídat všechno, chodce, co si myslí, mohou vkročit na přechod ve chvíli, kdy se k němu fakt blížíte, taťky a mamky, co prostě najedou do křižovatky , ne jen na výhled, ale natlačí se do pruhu.
Občas vás zaskočí maminky s kočárkem, co pomocí tohoto nástroje testují vaší pozornost.
Až do této chvíle to známe jako řidiči všichni. V čem je rozdíl?
- Na motorce nejste připoutaní, nemáte airbag , nemáte kolem sebe tunu, někdy i víc plechu, nemáte čtyři kola, která vás pořád drží na distanc od silnice „o)).
- Máte na hlavě helmu, která (ta nejlepší)vás chrání tak do 80 km/h, máte na sobě „brnění“, které zabrání ohoblování vaší kůže, svalů a někdy i kostí o silnici - tělo pohromadě udrží i při nárazu nad 50 km/h, ale pod oblečením se lámou kosti stejně rychle jako bez něj.
- Ještě jedna důležitá věc (zmínil i pan Neff). Většina motorkářů to na motorce umí, ti co neumí , většinou nejezdí".
- Většina řidičů aut svá auta vlastně ovládat neumí, nemusí. Když udělají „jezdeckou chybu“ většinou se nic nestane, nepadnou, nestanou se „vhodnými dárci“. Jen se vrátí do svého pruhu , když bude nejhůř, odnese to nějaký ten plech.
Do teď jsem psal o starších pánech, co jezdí na motorkách, i když statistiky úmrtí na silnici ukazují, že právě oni začínají končit stále častěji. Podezírat je z mladické nerozvážnosti moc nejde, a většinou jsou na cestovních nebo shopper, custom motorkách, takže žádný ex rychlý silnice.
Jo a jako „dárci za moc nestojí“, už mají svoje odžitý.
Jedna zkušenost i Itálie (tam na skútru nebo motorce začíná každý, kluci, holky, všichni). Při jízdě na dálnici z Parmy na jih (ve dvou s plnými kufry) mi v dlouhé přehledné zatáčce, při předjíždění, „bouchla zadní guma“. Mazec. Motorka ujela silně doprava směrem na auto, které jsem předjížděl. Ubrat plyn, zkusit brzdy - motorka se rozvlnila jak lochneska. Ruce z brzd a modlení.
Předjížděné auto se dostalo před nás, díky bohu. Ale my letíme na svodidla na pravé straně. Rychlý pohled do zrcátek, za námi nikdo, je šance. Pokusím se motorku dostat na druhou stranu, než ji motor zastaví. Zkusím to, celý se to zavlní, motorka se teď žene doleva, svodidla se rychle blíží.
První pruh, půlka druhého. Tak zas na druhou. Zpomalujeme, ale pořád jsme jak na plochý dráze. Řidítka jedním směrem, kolo druhým, ale jsme na silnici, za námi ani okolo nás nikdo. Máme fakt kliku. Nevím kolikrát, většinou vyprávím, že snad šestkrát…. Ale ve skutečnosti tak třikrát na šířku dvou pruhů, sem a tam.
Stojíme. Ani na poslední chvíli jsme si neustlali. Štěstí jak blázen. Teď je čas se rozhlídnout, kde jsou všichni, byl docela slušný provoz.
Stojí za námi, čtyři blinkry a stojí. Stojí.
Jak by to bylo u nás? Někdo by nás nejspíš zažehlit do asfaltu, nadobro, taky nejsem dobrý dárce :o)
Kolona se rozjela, bylo vidět, že nám nic není, tak odjíždějí. Když jedou okolo zdraví nás, buď úsměvem nebo palcem nahoru (ne dolů). První motorka co jede okol zastaví. „Can I help you“? ….
To jsem v autě nezažil :o) Jo všimli jste, jak se motorkáři na silnici zdraví? Usmívám se ….
Neříkám, že někteří kluci jezdí riskantně, že nedodržují rychlost, že nedělají blbosti. Ale není to o nic rozšířenější než mezi řidiči aut. Ale oni to většinou dost umí, což nejsem přesvědčený o tom, že v množství řidičů aut je tolik lidí, co je opravdu umí ovládat.
Motorkáři se stali „terčem – jsou jiní“. Tak je na ně hon.
(nárůst nehodovosti je alarmující, ale „nárůst pořád ještě nedosahuje nárůst“ ostatních nehod)
- Co dělám já, pokud jsem zrovna „na druhý straně“ - řidič auta?
- Dívám se kolem sebe. Když vidím za sebou motorku, dám pravý blinkr a uhnu na stranu. Může kolem mě bezpečně projet.
- Na křižovatce (stejně tak, jako na přechodu) se snažím „kontaktovat ty kolem očima“, abych se přesvědčil, že o mně vědí. Když najíždím z vedlejší, tak tu svojí stranu kontroluji do poslední chvíle.
- Když odbočuje vlevo, VŽDYCKY si kontroluju zpětný i boční zrcátko a pokud to jen troch jde i kontroluju výhled skrz okénka :o)
Statistiky:
Policejní prezidium - preventivně informační skupina|mvcr.cz
http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/project/article.php?id=51091
Vytvořený výřez obrazovky: 12.5.2008; 2:07
Zdroj:
http://www.mvcr.cz/statistiky/nehody.html
