Habsburkové III. - Svítání na lepší časy

 Touha po moci byla u Habsburků vždy prvotním a hlavním ukazatelem rodové politiky, ostatně jako u většiny tehdy vládnoucích rodů. Svůj předchozí článek jsem zakončil informací, že po smrti českého krále Rudolfa I. zaznamenali Habsburkové ústup ze scény a houževnatě museli bojovat o udržení těch málo držav, které jim zůstaly. Rod přežil jak více než staletou vládu Lucemburků, tak i zběsilou první polovinu 15. století zaplněnou husitskými válkami. 

 Císař Zikmund nalezl věrného spojence v manželovi své jediné dcery Alžběty Albrechtovi. Ještě za tchánova života získal Albrecht Moravu, což mu ale mnoho dobrého nepřineslo, jelikož se Morava stala častým cílem husitů, odezvou za poskytnutou pomoc Zikmundovi v Čechách.

 Po smrti Zikmunda Albrecht využil svého dědického práva a stal se nejen českým a uherským králem, ale také císařem Svaté říše římské. Poprvé došlo ke spojení rakouských zemí s Čechami a Uhrami. Těchto titulů si ale neužíval příliš dlouho. Zapojil se do války proti Turkům a začal shromažďovat armádu. Během těchto příprav se nakazil morem a v Komárně zemřel.

 Albrechtův syn Ladislav se narodil až po smrti svého otce a dějiny ho znají pod přízviskem Pohrobek. Než dospěl, v Uhrách za něj vládl gubernátor Jan Hunyadi a v Čechách jako zemský správce Jiří z Poděbrad. O výchovu se starala jeho matka Alžběta a taktéž její bratranec Oldřich Celský. Všichni se snažili mít na Ladislava největší vliv a vzájemně proti sobě intrikovali. Časem se všichni dostali do otevřeného konfliktu. Situaci zkomplikoval nájezd Turků na Balkán, který Hynuadi odrazil. Chvíli poté ale umírá a na jeho místo nastoupil jeho syn Ladislav Hunyadi. Ten nechal do Bělehradu pozvat krále Ladislava a Oldřicha Celského. Druhý jmenovaný byl zavražděn a Ladislav se stal Hunyadiho zajatcem. Král dokázal Hunyadiho zmást. Předstíral smíření se situací a vznikající přátelství mezi nimi. Už v březnu 1457 byl Ladislav Hunyadi popraven v Budíně a jeho bratr Matyáš, který bude později znám jako Matyáš Korvín, se stal královým zajatcem.

 Jiří z Poděbrad po těchto událostech zbyl jako poslední ze skupiny správců Ladislavových území. Král si ho nechal pozvat do Vídně, ale prozíravý Jiří prohlédl možnou léčku a přiměl Ladislava jednat před Vídní a v dohledu svých ozbrojenců. Výsledkem Jiříkova diplomatického umu bylo, že král souhlasil s přestěhováním se do Prahy. Ale ani ne po dvou měsících, kdy Ladislav přicestoval do našeho hlavního města, umírá za nejasných okolností. Dodnes není známo, zda šlo o přirozenou smrt nebo o vraždu zosnovanou Jiřím z Poděbrad, čímž by se mu otevřela cesta na český trůn.

 Co se týče poměrů v Říši v tomto období, vládl tehdy habsburský císař Fridrich III., jehož vláda je definována jako úpadek moci císařů. Fridrichův syn a pozdější císař Maxmilián I. se poté navždy nesmazatelně zapsal do dějin jako "mistr sňatkové politiky".