Do té doby skoro bezvýznamný rod habsburský nikoho nezajímal. Náhle se však v druhé polovině 13. století objevuje vévoda Rudolf, který měl panství kdesi v západním Švýcarsku. Toto panství dobře spravoval a také umně rozšiřoval. Kdo ale přišel s myšlenkou prosadit Rudolfa na německý trůn? A proč zrovna on? To se jistě neví, ale předpokládá se, že v tom měli prsty rýnští kurfiřti. V té době vládl ve střední Evropě mocný přemyslovský stát vedený Přemyslem II. Otakarem. K jeho državám patřilo kromě Čech a Moravy také část Slezska, Rakous, Korutan, Štýrska a Kraňska. Mocný Přemyslovec se v té době zabýval myšlenkou zisku říšské koruny, ale kurfiřti byli proti. Přemysl špatně vyhodnotil situaci. Kurfiřti si ve svém čele nepřáli mít silného a mocného panovníka. Proto se rozhodli, že za svého pána zvolí slabého a bezvýznamného panovníka, kterého budou snáze ovládat. Nutno uznat, že tento plán se jim ale příliš nepovedl.
A tak byl Rudolf při obléhání Basileje překvapen zprávou, že bude zvolen německým králem. Rudolf ihned uzavřel příměří s basilejským biskupem a začal vše podřizovat této volbě. Vše šlo bez větších problémů a tak byl roku 1273 zvolen německým králem první Habsburk. Ten si ihned zajistil podporu papeže tím, že přislíbil účast na křížové výpravě a zavázal se, že nebude zasahovat do mocenských bojů v Itálii. Tím také musel Rudolf vyřešit úhlavní problém svého rodu. Zajistit rodu državy, kde se bude tvořit jádro jejich moci. Proto se Rudolf rozhodl, že se pokusí zmocnit babenberského dědictví. V cestě za uskutečněním toho snu měl ale silného protivníka - Přemysla II. Otakara, nejsilnějšího a nejobávanějšího panovníka té doby.
V přemyslovských alpských državách začal vzrůstat odboj proti Otakarovi. Ten totiž hodlal omezit moc šlechty, což se jí samozřejmě nelíbilo. Toho Rudolf využil tak, že Přemysla politicky izoloval a uvalil ho do říšské klatby. Štýrská šlechta se vyslovila pro Rudolfa a jelikož ani ta česká nehodlala bojovat za svého krále, musel Přemysl souhlasit s mírem uzavřeným před Vídní. Musel se vzdát všech nově získaných území a ponechat si jen historické jádro - Čechy a Moravu. Rudolf si chtěl českého krále zavázat a ukázat mu, že s ním do budoucna počítá, možná i jako se svým spojencem a proto zorganizoval sňatek své dcery Guty s Přemyslovým synem Václavem - pozdějším českým a polským králem Václavem II.
Roku 1278 vypukl nový spor, který byl ukončen bitvou na Moravském poli. Český král v ní zahynul a Rudolf tím dosáhl svého cíle. Porazil svého nejsilnějšího protivníka, omezil moc českého království pouze na Čechy a na čas obsadil Moravu. Tím hlavním ale bylo, že Habsburkové se pevně usadili ve střední Evropě. Když Rudolf v roce 1291 umíral, možná si myslel, že svým dílem započal epochu mocnářství habsburského rodu, protože situace se zdála více než přívětivá. Vymření hrozilo jak Přemyslovcům, tak Arpádovcům, což se nakonec stalo.
Rudolfův syn Albrecht se na německý trůn probojoval až 7 let po smrti otce. Po vymření Přemyslovců vnutil Čechům za českého krále svého syna Rudolfa I. (1306-1307). Ten však umírá na úplavici u Horažďovic a poté už Češi nechtěli mít s Habsburky nic společného. Moci se poté chytili ve střední Evropě Lucemburkové. Po snahách omezení moci lucemburského rodu měli nakonec Habsburkové co dělat, aby udrželi alespoň državy získané Rudolfem. Na čas se tak vytratili ze společnosti rodů vládnoucích v Evropě. Časem si ale začali opět tvořit cestičku na výsluní..
