Stanovisko vlády ke střídavé péči s otazníkem

Budou mít konečně i po rozvodu děti právo na péči obou rodičů? A oba rodiče právo vychovávat své děti?

Podle informací ČTK vláda asi schválí poslanecký návrh, který by měl ukládat soudcům častěji svěřovat děti do střídavé péče rodičů. K novele má ale zásadní připomínku. Nejprve by se totiž mělo vyjádřit dítě, se kterým z rodičů chce žít. Až poté by byla na řadě střídavá péče. Česká republika by totiž bez této podmínky mohla porušit Úmluvou o právech dítěte a Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí. Vyplývá to z návrhu usnesení, který je k dispozici na internetu.

Návrh usnesení upozorňuje na to, že jeho přijetí by se mohlo dostat do rozporu s evropskými smlouvami. "Tyto mezinárodní smlouvy vyžadují, aby byla zajištěna participace dítěte na rozhodování o všech věcech, které se ho týkají. Podle znění navrhované nové úpravy rozhodování soudu o svěření dítěte do střídavé nebo společné výchovy by však dítě nejen nemělo možnost se k dohodě rodičů vyjádřit, ale k jeho názoru by soud ani nesměl přihlédnout tam, kde se rodiče dohodli," uvádí se v příloze usnesení.

Stridavka.cz poukazuje na úskalí tohoto postupu. Zjišťování názoru dítěte má smysl na počátku rozvodového sporu. V jeho průběhu již může být rozhodování dítě zkresleno probíhajícím rozvodovým traumatem. A to zejména za situace, kdy bylo předběžným opatřením svěřeno do péče pouze jednoho z rodičů a tento má výrazně větší možnosti dítě ovlivňovat v neprospěch druhého rodiče.

Vyjádření dítěte na začátku rozvodového sporu by se také mělo týkat nejen střídavé výchovy, ale i výchovy výlučné. Přesněji řečeno především jí. Tedy nikoliv aby dítě nejprve muselo volit, kterého rodiče opustí, a teprve nemohlo-li se rozhodnout, připadala v úvahu střídavá výchova. Naopak, dítě by mělo mezi rodiči muset volit pouze tehdy, pokud mu zachování přirozeného stavu, tedy péče obou rodičů, z nějakých zásadních příčin vadí. Na tomto principu je postavená i ochrana rodičovství v citované Úmluvě o právech dítěte:

"Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte."

I v takovém případě je však kladen důraz především na zachování "pravidelných osobních kontaktů s oběma rodiči". Všimněme si, že i toto ustanovení dává oba rodiče z hlediska kontaktu s dítětem na roveň:

"Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte."

Další vývoj novely zákona o rodině budeme sledovat.

Převzato ze Střídavky