Rozvodový advokát – přízrak dob minulých

Potkal jsem se nedávno s jedním advokátem. Hned na úvod se mi nezapomněl pochlubit, že advokáta dělá už přes 30 let. Ani nemusel. Z toho, kde se zastavilo jeho myšlení, by to poznal asi každý.

Ptal se mne na můj boj o syna. Říkám, že bych ho chtěl do výlučné nebo střídavé péče. "Tak na střídavku rovnou zapomeňte," poučuje mne. "Střídavá péče je nesmysl, který sem přišel odněkud ze Skandinávie. Já vím, je to v zákoně, ale je to mrtvě narozené dítě."

"A výlučná péče? Jestli matka není narkomanka nebo prostitutka, nemáte vůbec šanci." Připomínám, že ani já nejsem narkoman či prostitut. Marně. "Nejlepší bude, když nebudete matku provokovat. Abyste aspoň měl se synem nějaký styk. Jo, až mu bude takových jedenáct, můžete si požádat o změnu výchovy."

"Dobře," povídám, "ale do té doby ho bude vychovávat matka, která mu rozbila rodinu. Bude se učit její vzorce chování. A může ho proti mně i popouzet, takže v jedenácti ke mně nebude chtít." Na to už odpovědět nedokázal.

Samozřejmě, že jsem si pomyslel své. Co ale takový nešťastný tatínek, kterému manželka právě vybílila byt a unesla děti? Jak na něj takové "rady" zapůsobí? Spousta tátů se pak ani nesnaží získat děti do péče. Podobní "odborníci" jim vysvětlí, že nemají šanci. A pak se řekne, že muži nemají o děti zájem.

Tátové, nevěřte jim. Jste rodiči stejně jako mámy. A advokáty si dobře vybírejte.