Ostudné hlasování levice

16.3.2011 schválila Poslanecká sněmovna k dalšímu projednání návrh změny zákona o rodině. Ta má umožnit častěji zachovat dětem péči obou rodičů i po jejich případném rozchodu. Přestože navrhovaná změna je bohužel spíše kosmetická, i tak ji podpořilo jen málo z opozičních levicových poslanců.

Jednou z jejich nejčastějších námitek byla ta, kterou vyslovila i poslankyně Mgr. Dana Váhalová (ČSSD): „Myslím si, že stávající úprava je funkční.“ Podívejme se tedy, jak vypadá funkčnost podle levice: Ve více než 95 % procentech rozvodů zůstane dítěti péče jen jednoho rodiče, v naprosté většině případů matky. Odhaduje se, že zhruba deset tisíc dětí ročně ztrácí rok po rozvodu jakýkoliv kontakt s tím z rodičů, který ho nemá v péči. U přibližně sedmi tisíc dětí se dokonce rozvine syndrom zavrženého rodiče. Mimochodem, tato čísla necitoval žádný pravicový politik, ale bývalý předseda strany paní Váhalové Jiří Paroubek.

Zdá se ovšem, že u většiny levicových poslanců ideologie zvítězila nad zdravým rozumem. Bylo to však možné očekávat. Levice je nejen u nás spojencem feminismu, jehož cíle trefně pojmenoval americký profesor Stephen Baskerville: „Muži a ženy musí soutěžit za úplně stejných podmínek s výjimkou případů, v nichž je třeba muže vyloučit, aby ženy mohly vyhrát.“ K cílům feministické levice v rodinné oblasti pak říká: „Socialistický výpad proti majetku a podnikání vzal na sebe podobu sociálního a genderového útoku na rodinu, sňatek a maskulinitu. ... Otcové se mají na péči o děti podílet stejně, ale svěření dítěte do péče (které je provázeno mocenským postavením a penězi) musí vždy směřovat k matkám.“

Druhou hlavní námitkou levicových poslanců bylo, že novela zákona zasahuje do nezávislosti soudů. Například JUDr. Zuzka Bebarová-Rujbrová (KSČM) apelovala na poslance: „Já bych chtěla poprosit, abychom nechali soudy rozhodovat o tom, co je to blaho dítěte.“ Jako by třeba přesné stanovení daňové sazby v zákoně bylo zasahováním do nezávislosti soudů a jediným správným řešením bylo určit, že „o výši daně rozhodne soud podle potřeb státu a možností poplatníka“. Je z toho cítit silná levicová víra ve spravedlivé a správné rozhodování státu, reprezentovaného v tomto případě soudy. Levice tomu dává často přednost před stanovením jasných a závazných pravidel hry pro všechny zúčastněné.

Z vlastní zkušenosti vím, že není nad vlastní zkušenost. Možná tedy, že i některým levicovým poslancům ledascos dojde, až budou „pro blaho dítěte“ opatrovnickými soudy sami odstaveni od svých dětí nebo jejich děti od vnoučat. Pro mnohé děti a rodiče (většinou táty) to už ale může být pozdě.

Převzato ze Střídavky