O princezně Romaně aneb ponaučení pro svobodné pány – díl 6.

Čarodějnice Křivana byla věrná svému jménu. Když se s Romanou a Vítězslavem potkala na soudě poprvé, vedla k nim srdceryvné kázání, jak by se měli snažit kvůli Tomáškovi domluvit. Romana z toho byla hodně špatná... Jakmile ale čarodějnice dostala princeznino psaní, projevila se její přirozenost.

Křivana nemohla přenést přes srdce, že se o Tomáška stará to nehodné mužské plémě. Zařídila, aby Tomášek musel odejít ze svého domova. Romana ho znovu odvezla ke své mamince do pohraničí.

Odchod byl opět v Romanině stylu. Bylo těsně před Vánoci a s Vítězslavem se domluvili, že aspoň na svátky zůstanou s Tomáškem spolu. Princezna se přistěhovala zpátky. Šli se dokonce spolu podívat na náměstí na vánoční strom. Den před Štědrým dnem se Romana vydala s Tomáškem na procházku, ze které se už nevrátila. Ozvala se až z cesty, kdy unášela Tomáška ke své mamince.

Vítězslav okamžitě vyrazil za Tomáškem, ale ani mu ho neukázaly. Prý až Křivana rozhodne, kdy se smí Tomášek s Vítězslavem vidět. Neviděli se tak spolu celé Vánoce.

Konec dobrý, všechno dobré?

Vítězslav doufal, že někdo mocnější než Křivana zasáhne a ztrestá její nepravosti. Pak ale pochopil. Takových čarodějnic, které nestrkají děti do pecí, ale berou jim táty, je v jeho zemi všude plno. A nikdo se neodváží s nimi bojovat.

Pravda, pár takových odvážlivců se najde. Ale každý si říká, co je to za blázny. Dokud i jeho nepotká to samé...

Tomášek tak musel zůstat s tím, kdo mu rozbil rodinu. S tátou Vítězslavem se mohl jen občas vídat, domů se vracel pouze dvakrát do měsíce. Někdy ho Romana ani nepředala, věci mu s sebou nedávala, proti tátovi ho popouzela. Tomášek začal být u Romany i často nemocný.

A pokud nezemřeli, žijí tak dodnes... Ne všechny pohádky mají dobrý konec, milé děti, zvykejte si. Dobrou noc a nezapomeňte dát ještě pusu tatínkovi. Jestli si maminka vzpomene, možná se s ním už zítra neuvidíte.

Předešlý díl