Krokodýlí slzy herečky Jirešové

Smutná tvář Ivany Jirešové a prázdný dětský pokojíček její dcery. Koho by to nedojalo? Není to tak dávno, co se jedna z televizních Třináctých komnat proměnila v agitku proti střídavé péči. Polínko zášti k tátům si přiložila i trestně stíhaná psycholožka Uváčiková.

Na tom, že se mámě stýská po svém dítěti, není nic zvláštního. Trochu zvláštně už ale zní, že je to pro ni "hrozný trauma každých těch čtrnáct dnů". A nejhorší na tom je, že tak popisuje čas, kdy je Sofinka u svého vlastního táty.

Hereččin současný partner Viktor Dyk se přidává: "Ta situace vůbec není jednoduchá." Co na ní umělci Dykovi, který není ani Sofinčiným příbuzným, tolik vadí? "Protože vlastně, trvá to tři roky, co ta Sofinka žije čtrnáct dnů mimo domov a čtrnáct dnů bydlí jinde..."

U pana Dyka má Sofinka domov a u vlastního táty ne?

Stejně, jako je čtrnáct dní prázdná Sofinčina postýlka u mámy, je čtrnáct dní prázdná i její postýlka u táty. Tedy tam, kde má svou druhou (nebo první?) část rodiny a navíc i vlastní sestřičku. To ale v pořadu nezaznělo. Ani žádné vyjádření jejího táty a jeho nové partnerky. Proč?

Herečka Jirešová přitom pláče hezky, ale na špatném hrobě. Už v těhotenství se sblížila s Dykem a po porodu Sofinčina tátu opustila. Nejvíc se prý obávala toho, "aby ten její otec nedělal problémy". Jen ona tak může za to, že Sofinka nemá mámu a tátu pod jednou střechou.

Dnes tvrdí, že byla nezralá a vztah s ním brala "tak nějak lehkovážně". Jak ale od té doby vyzrála? Pochopila už, že dítě má dva rodiče? To, co říká veřejně, tomu nenasvědčuje. Nechci ani domýšlet, co Sofince vštěpuje do hlavy doma, za zavřenými dveřmi...