"Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem."
JUDr. Vlasta Formánková, ústavní soudkyně
Toto je druhý z devíti výroků nominovaných do soutěže Žblebt roku 2013. Tak nevím... Dělá si z nás trojice ústavních soudců legraci, nebo jsou snad přesvědčeni, že mají pravdu? Těžko říci, co je horší.
Svěříme-li dítě do péče pouze jednoho z rodičů, může být s druhým rodičem v kontaktu, mohou se třeba po čtrnácti dnech navštěvovat... Zákon tomu říká „styk rodiče s dítětem“. Rodič může se svým potomkem prostýkat i celý víkend... (já si ten pojem nevymyslel, opravdu je to tak v zákoně).
Těžko však může takto své dítě smysluplně vychovávat. „Výlučka“ čili výlučná péče, jak už její název napovídá, zkrátka vylučuje z výchovy druhého rodiče.
Odborníci hovoří o tom, že pro zachování výchovného vlivu je nutné mít dítě v péči minimálně 30 % času. Tedy alespoň 9 dní v měsíci. Je také potřeba spolu prožívat běžné denní starosti, ne jen víkendové radosti.
A že by se dala osobní výchova a péče nahradit jinak? Třeba posílat potomkovi výchovné dopisy? Nebo dítě přebalit pomocí telefonických instrukcí?
Ústavní soud je naší nejvyšší soudní instancí a měl by být i nejváženější. Má právo zrušit rozhodnutí všech nižších soudů. Udává tak směr, kam se jejich rozhodování má ubírat. Jaký směr jim udali tito soudci? Úspěšně kandidují na jeden z největších žblebtů roku...
Obávám se však, že ani případné vítězství v anketě je nemusí dovést k žádoucí sebereflexi.
V roce 1980 prohlásil hostinský Čermák, že ve své hospodě není zvědavý na komunistické šplechty. Vlasta Formánková, ještě jako plzeňská soudkyně, na to zareagovala jeho odsouzením, na deset měsíců nepodmíněně.
My ale dnes, v roce 2014, opravdu nejsme zvědaví na hloupé soudcovské šplechty.
Další výroky nominované do soutěže Žblebt roku si můžete přečíst zde a hlasovat o nich.
Převzato ze Střídavky
