Nedávno jsem na jednom zahraničním serveru narazil na zajímavou studii. Inspirovala mě ke krátkému zapátrání dějinami ve snaze zjistit, kdo je to vlastně Palestinec. Nechci tu obhajovat, kdo má větší právo po tom druhém střílet rakety. Mým cílem je pouze trochu osvětlit, koho svět podporuje a proti komu stojí Izrael. O moderních dějinách oblasi zvané Palestina si napíšeme třeba zase příště.
Názor, že Palestinci jsou dávnými obyvateli Svaté země, je jednou z největších světových mystifikací. Neexistuje, a nikdy neexistovala, žádná svébytná palestinská kultura nebo jazyk. Nikdy v minulosti neexistoval žádný palestinský stát řízený arabskými Palestinci. Dokonce i takzvaný vůdce palestinského lidu, Jásir Arafat, byl Egypťan. Ve zkratce, takzvaní arabští „Palestinci“ jsou uměle vytvořený národ. Národ bez minulosti, jehož jediným cílem je zničení Židovského státu.
Izrael vznikl jako národ roku 1312 př. n. l. dva tisíce let před vznikem islámu. O sedm set dvacet šest let poději, roku 586 př. n. l., byli první Židé v Izraeli přemoženi a Šalamounův chrám na Chrámové hoře v Jeruzalémě byl zbořen babylonským králem Nabukadnezarem. Mnoho Židů bylo povražděno, zotročeno nebo vyhnáno, ale někteří zůstali. Potomci těchto Židů, spolu s navrátilci, během následujících pěti set let Izrael znovu vybudovali a na místě původního Šalamounova chrámu vystavěli chrám nový
Roku 70 n. l. byli na řadě Římané. Vtrhli do Izraele, zničili druhý chrám a pobili nebo vyhnali značnou část židovské populace. Římané se bez valného výsledku snažili přinutit Židy přijmout jejich náboženství. Po úspěšném povstání proti římské nadvládě, během které bylo zabito, zotročeno nebo vyhnáno přes milion a půl Židů, se Římané rozhodli pomstít. Aby Židy ponížili, přikázali změnit název izraelské oblasti z původního „Judea“ na „Philistia,“ podle historických největších nepřátel Izraele, Filištínů. Mimochodem slovo Filištín pochází z hebrejského „pelešet,“ což znamená vetřelec. Časem se slovo „Philistia“ vyvinulo v „Palaistina.“
Během 3250 let mnohé národy, náboženství a impéria vládla Jeruzalému, dávnému hlavnímu městu Izraele, založenému králem Davidem. Byli zde Židé, Asyřané, Babyloňané, Peršané, Řekové, Makabejci, Římané, Byzanci, Arabové, Egypťané, Křižáci, Mameluci, Turkové, Britové a po roce 1948 opět Židé. Nikdo, kromě Židů však toto území nepovažoval za svůj domov.
Když v roce 636 přišli Mohamedáni, a vyhnali ještě více Židů, nevytvořili zde žádný arabský národ a určitě ne palestinský národ. Byli to zkrátka Arabové, kteří, stejně jako mnoho jiných před nimi, přišli do oblasti dávno zvané Palestina. Nebyli to tedy Židé, kteří by sebrali zemi Arabům. Skalní dóm je vystavěn na troskách židovského chrámu, nikoliv naopak.
Židé mají dost možná nejlegitimnější „rodný list“ ze všech světových národů. Každé další archeologické vykopávky potvrzují jejich přítomnost po více než tři tisíciletí. Tím předcházejí a zastiňují jakýkoliv jiný národ v regionu.
A pokud si myslíš, že předchozí text je zaujatě proizraelský, přikládám vyjádření Zuheira Moshena, bývalého předsedy Organizace pro osvobození Palestiny.
„Mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci nejsou rozdíly. Všichni jsme součástí jednoho lidu, Arabského národa. Jen z politických důvodů jsme se opatrně upsali k naší palestinské identitě. Protože je naším národním zájmem, jakožto Arabů, obhájit existenci Palestinců, jako protiváhy Sionismu. Ano, oddělená palestinská identita existuje jen z taktických důvodů. Vytvoření Palestiny je novým nástrojem našeho boje proti Izraeli.“
Howgh, domluvil jsem.
