Těšil jsem se jak si na nejvyšších horách u nás divoce zajezdím. Věděl jsem o zákazech v národních parcích, ale nevěděl jsem, že to bude tak moc omezené. Zákazy nejsou zrovna to co mám rád.
Což pak o to, při stoupání je upravená cyklostezka ideální a nemusel jsem tak kolo táhnout. Ovšem když už jsem byl celkem nahoře, chtěl jsem si najít pořádnou teréní cestu a potom sjezd. Marně, všude byl vstup cyklistům zakazán. Několik zákazů jsem musel porušit, hlavně při sjíždění - no přeci jako vůl nepojedu s celoodpruženým kolem po obyčený cyklostezce dolů, když jsem se tolik dřel. Objel jsem tedy všechno co se dalo, udělal pár fotek a prohlídl si všechny možné zajímavosti.
Nějak jsem nepochopil proč je na turistických trasách zákaz cyklistům, ale proč se s tím obtěžovat. Stejně tam bylo tolik turistů, takže na kole by to nešlo i kdyby bylo napsáno cyklisté vítáni.
Nemyslím si, že by cyklisté škodili přírodě a ta teorie o brždění a citlivých rostlinách se mi zdá nesmysl. Vždyť kdokoliv může jít do lesa a zbytek si domyslete.
Naštěstí jsem byl nedaleko Jizerských hor a tam je to ok. Doufám tedy, že v budoucnu mít více národních parků nebudeme. Z toho důvodů nechci ani na Šumavu jezdit, protože já chci jezdit kudy chci.
Dodatečně bych chtěl jenom sdělit, že z článku by mělo být jasné, že jsem po přelidněné turistické trase nejel, protože cesty tam jsou často úzké a musel bych každou chvíli vystupovat. Myslel jsem to tak, že není potřeba nad zákazy příliš hloubat, když tam stejně nejde jezdit. Tam kde jsem po zakázané cestě jel, nebylo ani živáčka. Ve skutečnosti jsem se v národním parku moc dlouho nezdržel a přizpůsobil jsem se okolnostem. V Jizerkách bylo turistů málo a žádné zákazy.
