Koncem minulého roku hrozilo, že bychom měli poskytnout Eurozóně 90 miliard Kč. Velká suma, dlouhé debaty. Naštěstí rozum a touha po hospodárnosti vyhráli.
Nyní máme poskytnout půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu sníženou na 38 miliard Kč. Menší suma, kratší debaty. Bohužel rozum a touha po hospodárnosti nevyhráli.
Ministr financí Miroslav Kalousek vyzývá k morální povinnosti.
A jaký je můj na to pohled?
Mít morální povinnost k těm, kteří nemají morální povinnost chtít půjčku, není morální půjčovat. Hovořit o tom, že půjčka je malý obnos, která situaci vyřešit v Eurozóně nepomůže, a zároveň se zmínit o tom, že Česká republika patří mezi zdravé kusy, což náš krásný stát se přirovnává ke kusu dobytka, je na pováženou. Vím, bylo to myšleno s nadsázkou, ale je to vhodné? Samozřejmě, že není. Petr Nečas zavtipkoval a vysvětlil si to tak, aby měl čisté svědomí.
Měli bychom dokazovat, že na půjčku máme, přičemž náš velký kouzelník ministr financí se pokouší sáhnout po nejúspornějším řešením.
Jest-li že částka 38 miliard Kč nepomůže, tak proč jí budeme půjčovat? Dobře, evidentně +/- naše vláda je v přesvědčení velké závislosti na Eurozóně, a pokud Euro zkrachuje, bude to mít pro nás fatální důsledky.
Když ale Eurozóna bude např. fungovat třeba ještě 4 roky, tak se obávám, že zdravé kusy v EU již už nenajdeme ani s nadsázkou. Myslím si, že o fatálních důsledcích, pokud Euro zkrachuje, není též rozumné hovořit, protože dluhové krize nás obklopují z nějakého důvodu. Důvod je ten, který podporujeme půjčkami.
Ono není divu, že se takto kriticky vyjadřuji. Neustále se dozvídám o nesmyslech, které EU vymyslela a my se zavázali. Proto je jasné, že chci z EU vystoupit, pochopitelně zanechat volný hospodářský prostor, a ne jim ještě půjčovat.
