Podnět ke zrušení Zákona o evidenci tržeb č. 112/2016 Sb. – otevřený dopis

Komu: Poslanecká sněmovna PČR, Senát PČR, ČSSD, ANO, KSČM, TOP 09, ODS, KDU-ČSL, Úsvit-NK - Podávám podnět ke zrušení Zákona o evidenci tržeb č. 112/2016 Sb. z následujících důvodů:

1. Zákon ukládá v § 22 písm. a) povinnost zaslat datovou zprávu do 48 hodin v případě poruchy spojení. Zároveň však ukládá v § 16 povinnost zacházet s autentizačními údaji a certifikátem tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. V případě nedodržení jakékoliv z těchto povinností hrozí poplatníkovi pokuta. V situaci (například), kdy nějaký obchod má přes víkend volno a v pátek do konce směny dojde k poruše spojení, nelze splnit obě ustanovení zákona naráz. Ponechání pokladny v chodu bez dozoru přes víkend je porušením § 16, odeslání datové zprávy až následující pracovní den je porušením § 22. Ustanovení zákona, podle kterého se poplatník může ne vlastní vinou dostat do situace, ve které se nemůže vyhnout porušení zákona, je přinejmenším nemravné. Prokazatelnost neviny v takovéto situaci ze strany poplatníka je obtížná.
2. Zákon ukládá v § 16 povinnost zacházet s autentizačními údaji a certifikátem tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Za porušení této povinnosti hrozí poplatníkovi podle § 29 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. b) pokuta do 50 000 Kč. K takovému zacházení patří nejen to, že příslušné zařízení bude v zapnutém stavu pod dozorem, ale také odstranění příslušných souborů před servisním zásahem do zařízení a jejich opětovná instalace po zásahu. Protože většina lidí nerozumí povaze certifikátu a autentizačních údajů, nejsou tedy ani schopni naplnit ustanovení zákona. Tedy v takových situacích porušují zákon, aniž by si byli svého přestupku vědomi. A je lhostejno, zda se na takové porušení zákona přijde nebo ne. Poslal jsem dotaz na Finanční správu (přílohy), kolik procent úředníků umí prakticky ochránit certifikáty ve svých počítačích před zneužitím. Z odpovědi, která odpovídá na něco jiného než na můj dotaz, je patrné, to úředníci neumí. Nesplnitelné požadavky zákona jsou tedy nemravné a tento požadavek sám o sobě je silným důvodem pro ukončení podnikání. Že tak mnozí neučinili plyne z toho, že si nejsou vědomi plného dopadu znění zákona, nebo spoléhají na to, že nedojde k situaci, při které by se na porušení zákona přišlo. Zákon se tak stává pro mnohé podnikatele ve svém důsledku likvidačním.
3. Zákon ukládá v § 27 odst. 1 správci daně zřízení dálkového přístupu, na kterém si každý může ověřit, zda došlo k odeslání účtenky správci daně. Způsob provedení usnadňuje spáchání trestného činu pomluvy (§ 184 tr. z. č. 40/2009 Sb.), nebo křivého obvinění (§ 345 tr.z.). Tento dálkový přístup (https://adisspr.mfcr.cz/adistc/adis/idpr_pub/eet/uct/overeni.faces) tedy fakticky usnadňuje spáchání jmenovaných trestných činů a stát se dostává do rizika, že se stane účastníkem takového trestného činu podle § 24 odst. 1 tr.z. Na můj dotaz na Finanční správu, jak je taková situace ošetřena, jsem dostal odpověď, že nijak. Jakožto občan vyslovuji důrazný protest proti tomu, aby stát zákonem podporoval totalitní praktiku udavačství tohoto typu. Tím spíše, když stát nebo úřad nemá takovou situaci ošetřenou a tím pádem se může stát účastníkem trestného činu.
4. Zákon nijak neošetřuje způsob sběru dat o pohybu finančních prostředků a zajištění zpracování těchto dat před odesláním do datového centra správce daně. Což znamená, že výrobci software pro pokladny mohou souběžně s odesláním dat do datového centra odeslat data kamkoliv jinam. Například v rámci služby zálohování dat. Subjekt, který získá desítky tisíc zákazníků v rámci celého státu, má tak prakticky téměř stejný přehled o trhu, jako správce daně. S těmito znalostmi se lze pak mnohem lépe a levněji (data jsou velmi snadno analyzovatelná) rozhodovat o investicích do předmětů podnikání v regionech a tak likvidovat konkurenty, kteří takové přehledy nemají. Zákon tedy vytvořil přímo luxusní podmínky pro spáchání trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 tr. z., přičemž takové zneužití informací je při troše opatrnosti pachatele v podstatě neprokazatelné. Na můj dotaz (přílohy), jak má správce daně takovouto situaci ošetřenou, aby se nestal účastníkem trestného činu, jsem opět dostal nevyhovující odpověď. Před zavedením EET nebyla povinnost připojení pokladny k internetu a poplatník si mohl zvážit rizika plynoucí z on-line připojení a dle toho se rozhodnout. Nyní nemá možnost zvážit rizika, protože riziko je mu nařízeno zákonem. Jakožto občan vyslovuji důrazný protest proti tomu, aby stát vytvářel prostřednictvím zákona luxusní podmínky pro páchání obtížně dokazatelných trestných činů.
5. Stát tímto zákonem (ve spojení s proběhlou propagandou ohledně EET) fakticky plošně označuje podnikatele za zloděje. Což není pravda a je to na hraně s § 356 tr. z. – podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Tento zákon nejenže nenarovnává tržní prostředí, ale ještě víc ho deformuje proto, že nejvíce postihne ty podnikatele, kteří jednají vůči státu poctivě a jejichž podnikání je tak malé, že stejně žádné daně neplatí, nebo jen nepatrné. Což je nemravné. Jakožto občan důrazně protestuji proti tomu, aby jakýkoliv státní úřad nebo představitel šířil plošně nenávistnou propagandu proti skupině osob na základě nepodložených a nepravdivých tvrzení a na takové rétorice stavěl zákony.

Z uvedených důvodů vnímám zákon jako totalitní opatření pro likvidaci těch nejmenších živnostníků. Troufám si tento zákon ve svých dopadech srovnat se Zákonem o dávkové povinnosti a o výkupu zemědělských výrobků č. 56/1952 Sb. Celý zákon je zjevně nepromyšlený v dopadech, které přináší. Zároveň je nemravný a také napomáhá trestné činnosti. Proto si nezaslouží nic jiného než co nejrychlejší zrušení.

Za otevřené budu považovat i případné odpovědi na tento podnět.

Přílohy (zde jen odkazy na texty, které se obsahově shodují)
EET a udavačský webEET – další dotazy na Finanční správuZákon o dodávkové povinnosti a o výkupu zemědělských výrobků

Článek je původně určen pro uredniciskodi.eu