Kolik „hodí“ život na dávkách? Aneb kašpárkův hrobeček

To jsem se zas jednou pobavil nad článkem o bídné situaci lidí závislých na sociální pomoci. Tedy - určitě si nemyslím, že by byli ve vatě. Je tu však jedno velké ALE. Čtěte dál...

Pro účely následujícího výkladu pomiňme morální rozměr a to, že budeme dávat dětem špatný vzor. Zaměřme se čistě na finanční kalkulaci.

V článku jsou dva výpočty o tom, kolik sociálních dávek lze získat. Podívejme se na druhý výpočet, rodinu s dvěma dětmi. Taková "vzorová" rodina má šanci získat na sociální pomoci celkem 15 000 + 9 850 = 24 850 Kč měsíčně. Zkusme si spočítat, kolik by musel vydělat otec rodiny (matka je na mateřské), kdyby měl zajistit stejnou částku svou prací. Musíme odečíst přídavky na děti a rodičovskou, kterou by rodina dostávala tak jako tak. Tedy dostaneme 24 850 - 1 110 - 7 600 = 16 140 Kč. Toto by musela být čistá mzda, což znamená, že hrubá mzda je 16 800 Kč. Tedy je zjevné, že nemá smysl pracovat za méně než 16 800 Kč hrubého.

Pokračujme však dále. Ze zákona si může každý vydělat příležitostnými pracemi až 30 000 ročně (2 500 měsíčně), aniž by je musel zdaňovat a platit z nich zdravotní a sociální pojištění. Nezaměstnaný otec má hromadu volného času, tedy může si dovolit v poklidu přivydělat si něco bokem. Nevím, zda se musí na sociálce hlásit i takové výdělky, takže pro jistotu otec úřadům nic neřekne. Otec tedy může sousedce vyčistit ucpaný sifon, sousedovi ostříhat plot a posekat trávník, tu někomu pohlídá děti atp. Dostane peníze čistá ruka, žádné EET, žádné daně, žádné odvody. Riziko, že ho někdo napráská, je minimální, protože za jednotlivé činnosti jsou příjmy zanedbatelné. Dejme tomu, že se nepřetrhne a takto si přijde opravdu jen na těch 30 000 ročně. Tedy čistá mzda se nám zvedne na 18 640, což je 20 400 v hrubé mzdě. Rodina žije ve městě se 60 000 obyvateli, kde se jedná už o velmi slušnou mzdu. Rodina má tedy příjem, jako by měl otec mzdu 20 400 Kč, přitom má stále spoustu volného času.

Zkusme nyní rozpočítat oněch 30 000 na hodiny práce. Dejme tomu, že otec pracuje v průměru za bídných 50 Kč na hodinu, což přepočteno činí nějakých 600 hodin práce za rok, tedy 50 za měsíc, tedy přibližně 12 hodin za týden. Někde ve fabrice by za stejný peníz musel točit 8 hodin denně + cesta tam a zpět, takže na podobné přivýdělky by už neměl zdaleka tolik času. Aby celá kalkulace dávala ekonomický smysl, musel by mít měsíčně takový příjem, který by se vešel do nějakých 24 hodin týdně za příležitostné práce - zvažme, že ve fabrice je práce stálá, příležitostné přivýdělky nejsou stálé, není jich tolik a je nutno je shánět. Tedy musel by vydělat ještě o dalších 2 500 více, celkem tedy nejméně 21 140 čistého, což je 24 000 hrubého. Pokud by musel dojíždět, je třeba připočíst ještě náklady na dopravu. Pod tuto částku je nesmyslné - čistě ekonomicky, nikoliv z morálního hlediska - se někam každý den honit. Toto si někteří naši spoluobčané umějí velmi dobře spočítat, byť (anebo spíš proto) se tváří, jako by do 5 neuměli počítat.

Kde je chyba? V nízké minimální mzdě? Omyl - zvýšení minimální mzdy rozšíří skupinu závislou na sociálních dávkách. Asi by bylo daleko vhodnější, kdyby stát přestal škrtit zaměstnavatele různými restrikcemi, pokutami, administrativní zátěží, vysokými odvody a uvolnil pravidla pro zaměstnávání lidí. Na trhu platí jednoduchá závislost - je-li po něčem poptávka, roste toho cena. Je-li něčeho nadbytek, cena naopak klesá. To platí nejen pro zboží, ale také pro pracovní síly. Státní buzerací a kladením překážek nelze zaměstnanost zvýšit. Je tedy třeba odstranit překážky, které brání zaměstnavatelům volněji přijímat nové lidi. No a lidi by se měli naučit něco, po čem je poptávka. Zcela logicky...