Hnutí za zjednodušení zákonů (HZZZ) IV - praktické dopady

Dnes bych se věnoval praktickým dopadům působnosti zákonů na náš běžný život v kontextu úvah z předchozích článků. Proč? Jde o svobody. Čím víc zákonů, tím méně svobody máme.

Ve svobodné a právní společnosti by mělo platit, že co není zakázáno, je povoleno. Tedy každý další zákon přináší zpravidla nějaké omezení nebo povinnost. I zákony, které někoho zvýhodňují (například o podpoře a dotacích pro obnovitelné zdroje), jiné lidi omezují (ti to musí nějakým způsobem platit). Ideálem by mělo být, aby omezování svobod občanů bylo co nejmenší s ohledem na zájmy všech zúčastněných.

V každém případě platí, že společnost si zřídila úřady a soudy právě k účelu, aby rozhodovaly o sporech stran a aby tyto instituce sledovaly oprávněné zájmy všech zúčastněných. Což znamená, že každý z nás se vícekrát za život dostane do situace, ve které musí něco řešit s úřadem, případně soudem. Zájmem každého, kdo nevymýšlí nějaký podvod, je jednoduchost řízení a také jeho přehlednost a srozumitelnost. A od úředníka či soudce se očekává, že danou oblast perfektně ovládá. Jenže takový předpoklad je v dnešní situaci hrubým omylem...

Optimisticky předpokládejme, že úředník vyřizující váš požadavek není ani líný, ani hloupý, dokonce ani zlý a k tomu všemu má zájem váš problém skutečně vyřešit v souladu se zákony. Já vím, je to nehorázný optimismus a víra v existenci pohádkových bytostí, ale pro další výklad tuto situaci skutečně předpokládejme. I takový úředník však narazí na různé nesmysly nebo rozpory, takže se snadno může ocitnout v situaci, kdy prostě neví. Zvolí tedy opatrnější strategii, aby sám sebe neuvedl do potíží. Jenže tím způsobí potíže vám. Nemusí to být jeho záměr, počáteční problém je v nepřehlednosti a složitosti zákonů. Podstatné tedy je, aby zákonům mohl porozumět i běžný občan a úředníka, který není pohádkovou bytostí, mohl v případě nutnosti nachytat na švestkách.

Nyní si dovolím malou odbočku. Mnozí mají za to, že si na svém majetku (pozemku) mohou dělat co chtějí - respektive ve svobodné společnosti by neměli být ve svém rozhodování o svém vlastnictví nijak omezováni. To je vážný omyl, protože každý má nějakého souseda a vždy musí brát nějaký ohled i na jeho oprávněné zájmy a svobody. Tedy nemůže mu otrávit vodu v jeho studni tím, že na svůj pozemek vylije nějakou nebezpečnou látku. Nemůže si postavit na svém pozemku stavbu, která významným způsobem znehodnotí kvalitu sousedova pozemku. Nemůže se jen tak věnovat činnosti hlučné, prašné atp., pokud tím zasáhne i souseda. Tedy ani hlučný mejdan v paneláku po celou noc není žádná svoboda, ale trestuhodná bezohlednost.

Z odbočky by mohlo být zřejmé, že nelze zákony vyškrtávat bezhlavě s představou, že čím méně zákonů, tím lépe. Takto to není. Zákon by v tomto smyslu měl být jednodušší v tom, že nebude vyjmenovávat detailně všechny možné činnosti, kterými někdo zasahuje do práv jiných lidí, ale mělo by tu být obecné a srozumitelné ustanovení, které postihne všechny podobné situace. Příkladem může být trestný čin podvodu. V trestním zákoníku je rozdělen do 4 paragrafů (209 - 212) - podvod obecně, dále pojistný podvod, úvěrový podvod a dotační podvod. Tresty jsou stejné, tedy v zde bych laicky viděl prostor pro nějaké zjednodušení.

Dalším okruhem jsou zákony, které jsou poplatné jen konkrétní situaci. Například Zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 je jasným kandidátem na dočasnost a měl by být zrušen, jak jen to bude možné. Problém vidím v tom, že tento zcela zjevně dočasný zákon mění několik zákonů jiných. Něco takového by nemělo být přípustné.

P.S. Strany a hnutí, které usilují o vládnutí, nemají prostor pro komplexní řešení, musejí se také starat o udržení své moci. Proto se domnívám, že je tu prostor pro občanskou iniciativu, jejímž jediným smyslem je zjednodušení podmínek pro život. Chcete-li se k této iniciativě připojit nebo předložené návrhy (i dřívější) jakkoliv zpřipomínkovat (něco může být nesmysl, napadne vás něco lepšího, ...), napište mi do diskuze nebo na [e-mail]