Tak nevím, co si mám myslet o některých expertech. Vůbec si totiž nemyslím, že by došlo k jakémukoliv převrácení pohledu. Naopak, považuji náš pohled za v zásadě konzistentní.
Článek, na který reaguji, je prémiový, tedy přístupný jen platícím uživatelům. Ocituji proto některé skryté části, se kterými chci polemizovat a které považuji za … hm … zavádějící. Začátek si můžete přečíst sami.
„Česká společnost se chová k uprchlíkům vstřícněji než v případě předchozích migračních vln. Čím si to vysvětlujete?
Přítomnost uprchlíků byla v minulosti v Česku spíše tolerována než vítána a migrační politika státu byla založena na jednoduchém předpokladu, že migranti odejdou poté, co poptávka po jejich pracovní síle skončí. Stát tak jejich usazení v Česku a další integraci prakticky nepodporoval. Mnozí politici, třeba expremiér Andrej Babiš, předseda SPD Tomio Okamura či prezident Miloš Zeman, vyvolávali hlavně v minulé vlně nesmyslnou protiimigrační hysterii. Někteří z nich hlásali, že nás ti lidé přicházejí „islamizovat“. V případě Ukrajinců tyto argumenty neplatí, zřejmě pod náporem české solidarity s uprchlíky.“
Myslím, že je celkem zřejmé, že Ukrajinci nás „islamizovat“ nebudou. Tolik k „logice“ argumentu. Další argumenty shrnu: Ukrajince do jisté míry známe a máme s nimi zkušenosti, narozdíl od migrantů z Blízkého východu a Afriky. Dále se v článku zmiňuje faktor zájmu migrantů o sociální dávky, jejich zájem o práci, jazykové bariéry a náboženské vyznání. Úvaha je zakončena slovy:
„O to citelněji se nás Ruskem vyvolaný konflikt dotýká. Protože je nám ukrajinský národ tolik blízký. … Válčí se hned vedle, Ukrajinců je nám líto.“
Expert k migrační krizi z let 2015 a 2016:
„Myslím si, že tehdy česká veřejnost nevěděla, co si myslet. A čekala, co řeknou politici a vláda. Teď máme jinou vládu, která se chová proaktivně. Jestli jsme vyrostli a dospěli? Já i spousta mých kolegů jsme se snažili na přednáškách pro veřejnost maximálně vysvětlit nesmyslnost tehdejší hysterie.“
Byť uznávám, že předchozí vláda měla nějaký vliv na mínění veřejnosti, včetně osobností typu Okamura, Konvička a dalších, nemyslím si však, že za jiné vlády by tehdejší postoj veřejnosti byl výrazně odlišný a srovnatelný s dnešním postojem veřejnosti k uprchlíkům z Ukrajiny. Naopak, po počáteční mediální masáži se vláda ohnula podle „vůle lidu“. Je dobré sestavit si seznam rozdílů, které podobní experti nevidí, či vidět nechtějí. Veřejnost je však vnímá, ať už se znalostí některých skutečností, nebo jen podvědomě. Srovnám známé problémy provázející obě migrační vlny, které směřovaly do EU.
Jiný expert se vyjádřil dost jasně:
„Ukrajinci starší osmnácti let v zemi zůstávají. Ze země tak prchají zejména matky s dětmi. „Je to součástí naší psychiky, že ochotněji pomůžeme mladé ženě se třemi dětmi než muži ve stejném věku bez dětí,“ řekl Novotný. Roli hraje i historický kontext. „Máme soucit s oběťmi ruské agrese,“ vysvětlil.“
Rozdíly mezi oběma migračními vlnami jsou zcela zásadní. Pokud stále někdo nechápe, proč Češi odmítají migranty z islámských zemí, ale ochotně pomáhají velkému množství uprchlíků z Ukrajiny, měl by místo nechápavého údivu víc dumat nad rozdíly mezi oběma migračními vlnami a nad naším pojetím dobra a zla.
