Co je to romantika?

Když pominu skutečnost, že současné chápání významu tohoto slova se proti původnímu významu poněkud posunulo, troufám si tvrdit, že se jedná jen o šikovně zabalený sex. Kdo se chce vyléčit z bláhových představ, nechť čte racionální úvahu bláznivého programátora.

Naposledy jsem rozebíral básníka, považovaného za vrcholného představitele českého romantismu - Karla Hynka Máchu (zde: Rozbor Máchova Máje). Tam jsem odhalil, že jeho plkání o krásách přírody je ve skutečnosti jen maskovaná sexuální potřeba. Ostatně o tom svědčí jak jeho deník, kam si zapisoval své intimní prožitky, tak i to, že při potulkách českou kotlinou či Evropou ho zajímaly zejména pivovary a putyky, směrem na jih zase litry vína, kdežto ke krásám přírody byl vcelku netečný.

Chcete přinést ženě květinu? Co tím vlastně říkáte? Opět sex, sex, sex! Jak je to ve skutečnosti s květinami, jsem rozebral zde: Vystavují nestydatě své pohlavní orgány. Pokud se žena po takovém dárku více zpřítulní, pak to jen dokazuje mé tvrzení, pokud ne, pak je stejně všechno marné a je na čase pouvažovat o jiné budoucnosti.

Mám však poněkud problém s večeří při svíčkách. Na večeři nic sexuálního (a tedy ani romantického) nevidím, leda snad, že by broskvičky na kuřecím plátku byly vhodně naaranžované. A svíčky? Ty chápu jako určitou animozitu, které jsou svým téměř bodovým světlem protivné pro oči. Ale třeba někdo tu správnou souvislost nalezne a mě to pak přestane štvát...

A když nakonec připojíte nějaké podobné (níže uvedené) průpovídky, budete za krále romantiků. Přičemž sex z nich crčí jako voda z okapu při prudkém lijáku:

Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory. Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním, jež z brodiště vystupují, a každá z nich vrhne po dvou, žádná z nich neplodná nezůstane. Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná. Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem. Tvé hrdlo je jak věž z vrstev kamene zbudovaná, tisíc na ní zavěšeno štítů, samých pavéz bohatýrů. Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou. Než zavane den a stíny dají se v běh, vydám se k myrhové hoře, k pahorku kadidlovému.