- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Na xichtoknize na mě vyskakují pobídky ke vstupu do různých skupin. Mezi nimi se občas objeví nabídka na nějakou skupinu Babišových fanoušků. Když se jedna skupina objevovala až příliš často, začal jsem se do těchto skupin přihlašovat. Vyplnil jsem otázky - vždy jsou na téma, co si myslím o Babišovi. Takže jim tam napíšu pravdu (tedy co si skutečně myslím) a mám klid. Dostanu se u nich na černou listinu a už mě daná skupina neobtěžuje.
Jenže ouha - včera jsem se strefil do skupiny, která je veřejná. Takže byť jsem pravdivě vyplnil otázky, byl jsem do skupiny automaticky přijat. Ze zvědavosti jsem si začal pročítat příspěvky a nějaké své postřehy jsem tam i napsal, abych zkrátil mé utrpení způsobené pobytem v té skupině (překlad pro jednoduché koblihy: aby mě brzy vyhodili). Výrazy, které jsem tam četl, jsou zde nepublikovatelné. Asi lze říct, že přibližně každý čtvrtý příspěvek mohl být žalovatelný. A to v pravidlech skupiny bylo cosi o slušnosti a toleranci. Chááá, zlatý voči. Hluboká nenávist vůči odpůrcům Babiše, zloba, nadávky - charakteristika řadové koblihy.
Takže sorry jako, označení kobliha je ve srovnání s označováním Babišových odpůrců koblihami jen láskyplným nebo žertovným pošťouchnutím.
Výzva koblihám: už nikdy ve veřejném prostoru neoznačujte jiné jako závistivé nebo nenávistné. To, co jsem viděl ve zmíněné žumpě, bylo kromě žalovatelnosti i na zvracení. Tam člověk může vidět skutečnou spodinu společnosti puštěnou ze řetězu.
Dodatek na okraj - to samé jsem viděl před lety ve skupině fanoušků Okamury. Zjevně se jedná o stejný typ lidí.
Další články autora |
Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...