Úvaha, která se pokusí dát odpověď na obě otázky z nadpisu. Výsledek bude poněkud jiný, než je na tomto webu běžný, v případě spekulací bude ale i jiný, než je běžný třeba na levicovém webu, který z nepochopitelného důvodu si vzal do názvu Británii. Začnu nejprve touto druhou otázkou.
Začátek současné krize nastal, když se provalilo, že mnohé banky utopily ohromné zdroje peněz v špatně splácených hypotékách. A když vzhledem k ztrátě zdrojů omezily poskytování úvěrů.Lze ale vinit banky za vyvolání krize ? A je rozumné trestat ty banky, které v hypotékách utopily velkou část svého jmění, ještě nějakým dalším trestem ? Určitou spoluvinu samozřejmě tyto banky mají, za to je stihl adekvátní „trest“ ve formě ztráty hodnoty aktiv. Každá případná státní pomoc by měla být úročenou půjčkou s zástavou ve formě podílu na majetku banky. V případě nesplácení pomoci by tedy následovalo zestátnění. Je ale nutno hledat pro banky nějaký nový, další trest ?
Je přirozené, že když má někdo míň zdrojů, tak méně půjčuje. Banky mají za úkol zhodnocovat vklady vkladatelů a majetek akcionářů. Jejich špatnou investicí se nesnižují pevně úročené vklady vkladatelů, ale majetek akcionářů. Nižší aktivita při půjčování samozřejmě znamená pochopitelně i pokles ekonomické aktivity. Bude-li někdo chtít řešit krizi na úkor aktiv bank, nejspíš si moc nepomůže, protože nastane pokles půjčování.
Je evidentní, že za vyvolání krize nesou vinu i ratingové agentury, které dlouho považovaly investice do amerických hypoték za velmi bezpečnou investici. Je ovšem taky důležité se ptát, proč klienti nespláceli a nesplácejí dluhy, nejen ve formě hypoték.
Druhá otázka v nadpisu se týká spekulačních obchodů. Co je to ta spekulace ? Spekulace je vlastně nějaká úvaha, která by měla přinést určitý výnos. Hodnotí se výše výnosu a bezpečnost dosažení tohoto plánovaného výnosu. Když někdo na webu, který se maskuje Británií burcuje proti spekulacím, tak je otázkou, co vadí, zda úvaha tj. myšlení, nebo výnos? Nejspíš ten výnos, neboť někteří pisatelé ovlivnění marxizmem se domnívají, že tento výnos způsobuje všechna možná zla (nezaměstnanost, drogovou závislost, kriminalitu, války …) . Je tomu ale skutečně tak ? Je evidentní, že možný výnos motivuje k spekulacím. Některé spekulace ale v hospodářství význam mají. Díky nákupům hypotéčních listů musí postavit stavební firmy nové domy, které se na splátky nabízejí zájemcům o bydlení. Díky spekulacím do zemědělských komodit může zemědělec prodat úrodu i v době, když je spotřebitelé nepotřebují. Kdyby tuto možnost zemědělec neměl, tak by mu zůstala úroda, ale nemusel by mít možnost investovat do dalšího podnikání. Spekulace bych mohl tedy rozdělit na nákup nějaké konkrétní věci s nějakou hodnotou, popřípadě s určitým podílem na výnosu a obchod, kde jde jen o určitou sázku, že hodnota něčeho poklesne, nebo stoupne. Tj. jde jen o hazard, kdy jeden spekulant vydělá na úkor druhého, a je otázka, proč by tento hazard neměl být daněn, když jsou daněny například proherní automaty pro chudé. EU podle mne zcela nepochopitelně plánuje méně zdanit deriváty, než ostatní obchody, ale právě některé ty deriváty jsou často jen sázkou, tj. hazardem.Takže osobně bych doporučil hlavně zdanit ty spekulace, kdy se předem počítá jen s vyúčtováním rozdílu mezi cenami v určené době, ale nepočítá se s převedením nějakého majetku (podíl ve firmě, komodity, dohodnutý výnos z práv ….).
První otázka v nadpisu se týkala evropské ratingové agentury. Je evidentní, že současné ratingové agentury selhaly v případě amerických hypoték, které dlouho považovaly za bezpečnou investici. Stejně selhaly i v případě islandských investic. Možná, že někdo řekne, že v případě Řecka neselhaly, že předvídaly nutný odpis investice do řeckých dluhopisů. Je ale otázka, jak dlouho předvídaly problémy, jaké doporučení dávaly „renomované“ ratingové agentury třeba před 4 lety.
Nelze se divit, že v současné době trh moc nevěří investičním doporučením, alespoň u akciových podílů. V době paniky prodávají investoři bez ohledu na investiční doporučení. V případě státních dluhů se ovšem negativní citlivost k špatnému hodnocení enormně zvýšuje. Negativní hodnocení ale nemusí vždy brát v úvahu odhodlání problémy řešit. Řešení je vždy bolestné, ale neznamená vždy nutnost splatit všechny dluhy, určitou část dluhů může klidně splatit novou emisí peněz centrální banka. Vyjde to zcela stejně, jako půjčit přímo nebo přes komerční banky státu ( nebo bankám), a pak tyto aktiva odepsat. Takto ovšem nelze odepisovat dluhy trvale, když chybí vůle k zásadnímu obratu v hospodaření, pak by mělo následovat vyloučení z výhod €-zóny.
Ještě je dobré si uvědomit jednu věc.U stávajících ratingových agentur lze předpokládat propojení s privátními investičními bankami. Někdy nezakrytě pupeční šňůrou přímo s nějakou konkrétní bankou, jindy třeba zakrytě. Investiční doporučení jsou někdy dávána „zdarma“. Ale existuje v tomto světě něco zadarmo ? Není to tak, že někdo má informace nejdřív (propojená investiční banka), někdo trochu později (klienti banky, nebo platící klienti ratingové agentury) a ostatní ty informace dostanou, až je křížek po funuse ? A lze vůbec vyloučit manipulaci ve prospěch propojené investiční banky ? Například, když potřebuje prodat A, tak do konce provedeného prodeje je A hodnoceno dobře, teprve po uskutečnění prodeje, se sníží doporučení. Když naopak se zjistí dobrá investiční příležitost v B, tak do uskutečněného nákupu se nevyzdvihují zjištěné přednosti, ale spíš nedostatky. Teprve po nákupu dojde k přehodnocení B, aby se stalo atraktivním a aby cena rostla. Bylo by nelogické, kdyby tomu bylo jinak.
Návrh na vytvoření neprivátní evropské ratingové agentury, z důvodu uvedených selhání privátních ratingových agentur v minulosti, z důvodů motivace k poskytování různě časově posunutých informací a dokonce i k manipulaci s cenami, má tedy moji podporu.
