Mnozí modří příznivci mají jasno, že ano. Ve svých častých vyjádřeních se pasují do role soudců. Já se domnívám, že nikoliv. V článku vysvětlím.
V krajských zdravotnických zařízeních se poplatek vybírá i po 1.2.2009. Co se změnilo je, že kraje poskytují od tohoto data dary na úhradu těchto zdravotnických poplatků.
Před krajskými volbami o tomto postupu mnozí představitelé ČSSD informovali veřejnost. ČSSD slibovala zrušení zdravotnických poplatků, při častých dotazech novinářů se ČSSD netajila, že po krajských volbách se bude proplácení zdravotnických poplatků týkat jen krajských zařízení a že tyto poplatky uhradí pacientům kraje. Tedy, že poplatky nebudou po krajských volbách zrušeny, ale pokud pacienti budou chtít, tak budou hrazeny kraji. Poskytování darů je tedy plněním volebních slibů.
Záležitost pravděpodobně byla i konzultována s antimonopolním úřadem, zda se nejedná o nedovolenou podporu. Nedovolenou podporou se považuje zvýhodňování nějakého podnikatelského subjektu. Nikoliv ovšem zvýhodňování nějakého nepodnikatelského subjektu, zvlášť když je ve vlastnictví organizace, která dotaci poskytuje. To by kraje pak nemohly finančně podporovat své nemocnice vůbec. EU by nemohla neziskovým vodárnám ve vlastnictví obcí poskytovat dotace na výstavbu ČOV, nebo by musela poskytovat stejné dotace i privátním ČOV, dokonce i těm, které jsou určené jen pro čištění odpadních vod z průmyslového podniku. V dané záležitosti ani nejde o nějaký dar zdravotnickým zařízením, příjemcem daru jsou občané. Žádný zákon nezakazuje poskytování takových darů.
Na hraně porušení zákona bylo přijetí zákona, který nařizoval účtování poplatků. Ústavní zákon totiž stanoví, že zdravotní péče je hrazena na základě povinného pojištění. Záležitost na popud opozice prozkoumal Ústavní soud. Pohled soudců byl různý, převážilo asi to, že soudci byli jmenováni pravicovým prezidentem. Těsná většina soudců se vyjádřila, že zavedením poplatků zákon porušen nebyl.
Mnozí modří bojovníci za poplatky mluví stále pouze o 30 Kč. Poplatky se ale pro pacienty kumulují. Platí se za návštěvu, za vypsání receptu i za položky léků v lékárnách. Pro pana Julinka a Cikrta to samozřejmě nejsou žádné velké částky. Pro mnohé české domácnosti jde ale o značný zásah do rozpočtu. Řada domácnosti nemá ušetřenou nějakou finanční rezervu, před výplatou mzdy, nebo důchodu jsou bez peněz. U mnohých není na vině alkohol, cigarety, nebo jiné zbytečné utrácení, ale vysoké náklady na běžné výdaje v domácnosti (nájemné, otop apod.) a nízké příjmy. Přístup k zdravotní péči, který garantuje Ústava, je zavedením poplatků u těchto osob silně omezen. Jedná se i o děti ze sociálně slabých rodin, o některé důchodce. ČSSD se tedy určitým obcházením zákona, které není porušením zákona, snaží zajistit dodržování Ústavy a garantovaných práv občanů…
V předešlém jsem uvedl můj právní názor. Pak je tu ovšem otázka omezení plýtvání s prostředky veřejného pojištění. Zde se domnívám, že zavedení některých poplatků má svůj potřebný regulační význam.Tato regulace by ale neměla způsobit, že mnozí lidé odkládáním návštěvy lékaře si způsobí zdravotní komplikace daleko závažnějšího rázu. Ty poplatky by se tedy musely zavést opravdu sociálně citlivě, tj. aby nedocházelo k jejich kumulaci. Vedle poplatku na stravování v nemocnici souhlasím i s poplatkem na pohotovosti, na základě rozhodnutí lékařů, pokud budou mít podezření na zneužívání pohotovosti. Když se před r. 1989 platilo za recept, mohl by se i nyní obnovit určitý poplatek za recept, ale tak do výše 10 Kč, ale neměl by to být kumulovaný poplatek u lékaře a pak ještě v lékárně.
