- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je stávající politickoekonomický systém udržitelný ?
Domnívám se, že ano. Má to ale jisté podmínky.
Pro vysvětlení je dobré si občany rozdělit na dvě skupiny.
Je-li peněžní zásoba konstantní, nebo dokonce klesající, a když investoři docílí zisk, pak klesá peněžní zásoba na druhé straně u spotřebitelů a musí se to zákonitě později projevit na odbytu zboží. V tomto případě tedy nemohou investoři donekonečna dosahovat zisk, většina z nich se musí dostat do ztráty.
Uvedené neplatí, když roste peněžní zásoba. Ta musí být samozřejmě doprovázena růstem výroby zboží a služeb. Jinak by nastala inflace. V době ekonomické rovnováhy růst výroby zboží a růst nabídky služeb je doprovázen rozumnou emisí peněz v komerčních bankách, kde si investoři půjčují nejen peníze drobných vkladatelů, ale i nově emitované peníze. Tyto peníze musí od investorů, například formou mezd, přecházet i k spotřebitelům, takže dochází k růstu peněžní bohatství nejen u bohatých lidí, ale i u střední třídy, nejnižší třída nemusí být tak limitována při uspokojování svých potřeb. Stávající systém je tedy udržitelný, ale předpokládá hospodářský růst, bez nutností fatálních krizových otřesů. Tvrzení, že krize jsou nutné pro očištění trhu, není zcela na místě, neefektivní výroba může v konkurenci s efektivní prohrát i v době růstu.
Pro fungování systému je nutné také něco udělat s korupcí.
Domnívám se, že ve vyspělém světě se osvědčil sociální stát severského typu, který předpokládá dostatečnou koupěschopnost lidí, podpořenou ovšem výkonností ekonomiky a nízkou mírou korupce. Lidé s občanskými právy si mohou formou všeobecného volebního práva prosadit životní standart, který zajišťuje zvyšující odbyt zboží, přitom občané mají možnost prosazovat omezení neekologické výroby.
Jaké jsou typy ekonomické nerovnováhy.
V zásadě jde o tyto typy ekonomické nerovnováhy.
Vysoké daně, nebo nízké daně a minimální stát ?
Takto otázka nestojí. Daně je nutno rozlišovat. Některé daně omezují spotřebu a podporují více tvorbu zdrojů na investice, neboť zatíží nejvíc spotřebitelé. Jiné daně podporují spotřebu, protože umožňují přerozdělení. Záleží, kterou skupinu obyvatel daně převážně zatíží. A hlavně záleží, jakou ekonomickou nerovnováhu je nutno řešit.
Nyní, když je problémem nízká spotřeba, není problémem nedostatek zdrojů v privátním sektoru, ale špatný odbyt, je zřejmé, že zvyšování DPH na základní životní potřeby je cestou do pekel. Naproti tomu progresivní zdanění podporuje vyhnutí se placení formou investic. Co asi udělá ziskový podnikatel, aby se vyhnul zdanění ? Investuje do firmy. Tyto investice totiž jdou do nákladů a snižují zisk. Tyto investice ale taky podporují růst hospodářství. Pravicově smýšlející lidé samozřejmě budou namítat, že dojde k odlivu podnikatelů do zahraničí, ale ono jde dost o míru. Pokud se nepřežene, pak pro podnikatele není důvod opouštět trh, kde jsou velmi úspěšní. A při odchodu některých je konkurence schopna zacelit díru.
Pan Kalousek tvrdí, že vláda nechce zatěžovat práci, ale spotřebu. Vláda by proto nejraději zvyšovala jen DPH na základní životní potřeby. Ale tím dojde jen k dalšímu omezování spotřeby, k další stagnaci hospodářství. Kalouskovo tvrzení je dost zavádějící. Daň z příjmu není jen zdaněním práce. Jde i o zdanění některých výnosů, například výnos z nájmu nemovitostí. Úspěšné sociální státy mají vedle výnosů zdaněn více i majetek ( např. daň z nemovitostí). Větší přerozdělení umožňuje zlepšit odbyt, což je podmínkou pro další investice.
Jak z krize tedy ven ?
Naše současná krize vyžaduje prorůstává opatření. Těmi si ale každá strana představuje něco jiného. Zdroje prorůstových opatření není možno hledat jen u státu. Finanční zdroje jsou hlavně v privátním sektoru, včetně zdrojů ve formě nevyužitých výrobních kapacit a nevyužitých lidských zdrojů. Předchozí příspěvek ukazuje, že prorůstovým opatřením není snižování zdanění bohatých, ale naopak znovuzavedení osvědčeného rozumného progresivního zdanění. A zlepšení odbytu pomocí zvýšeného přerozdělení ve prospěch spotřebitelů. Toto se nemusí dít formou zvyšování dávek těm, kterým se nechce dělat, ale může být vázáno prováděním dobrovolných veřejných prací.
Do doby, než je nastartován hospodářský růst, je nutné, aby centrální banka nestahovala „přebytečnou“ hotovost, ale aby tyto zdroje dostala zpět do ekonomiky. Všude ve světě centrální banky půjčují státům. Tak řeší krizi USA, takto je pomáháno i Řecku. Proč by podobně neměla být řešena krize i v ČR, když ČR si nežije nad poměry ? Pokud tomuto brání legislativa, pak je otázkou, zda nechat mučit tolik lidí a rodin nízkou životní úrovní, jen aby stát si nepůjčil sám od sebe.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!