Friedrich August Hayek, co má společného s Marxem?

Cílem článku není podat ucelenou kritiku díla F.A.Hayeka. Prostudování by si vyžádalo značný čas, a ten lze využít prospěšněji. Cílem článku je ukázat na hloupost (a)sociálního inženýrství. V tomto článku se budu zabývat hlavně Hayekovým dílem „Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku?“

Co má Hayek společného s Marxem ?

Mají společné hlavně v tom, že jsou nekriticky obdivovány svými příznivci, kteří se domnívají, že současný sociální demokratický systém je předlužený a že stojí před krachem. Také tajně doufají, že tento jimi předpovídaný krach povede k uskutečnění teoretických experimentů jejich oblíbených učenců a jejich pokračovatelů.

Ač mnozí Hayeka vnímají hlavně jako ekonoma, tak podobně jako u Marxe vedle ekonomických teorií převládají filozofické, sociologické, politologické a podobné úvahy.

Mají společné v tom, že jejich obsáhlá díla přinášejí řadu zajímavých myšlenek, některé se ukázaly jako užitečné pro vývoj lidstva. Na druhé straně se oba dopustili různých chyb. Jejich návrhy experimentů mají mnoho nedostatků a praktických problémů. Oba učenci považují v ekonomice za zbytečné to, co má nezastupitelnou úlohu pro efektivně fungující hospodářství. Navrhované experimenty v radikálnější podobě není možné uvést v život běžnou evoluční cestou, kdy se samovolně prosadí to, co je pro lidi prospěšné, co je konkurenceschopnější, dokonalejší a lépe fungující.

… a v čem jsou jiní

Hayek se snažil například přesvědčit, že neexistuje společný zájem kolektivu, že je jen zájem jednotlivců a proto nemá cenu společný zájem analyzovat. Je otázkou, zda má cenu analyzovat zájem každého jednotlivého akcionáře nějaké společnosti, každého odboráře, pokud odbory vyhlásí nějaký postup, nebo zda máme analyzovat individuelní zájem každého jednotlivého houbaře, když jim vlastník lesa zakáže sbírat houby…

Zásadní rozdíl obou učenců je dán ve vztahu k vlastnictví výrobních prostředků. Marx se domnívá, že všechny problémy světa způsobuje soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Hayek zase, že téměř všechny problémy způsobuje kolektivní regulace ekonomiky.

F.A. Hayek : „Soukromé peníze: Potřebujeme centrální banku?“

Některé méně radikální Hayekovy návrhy nejsou až tak fantasmagorické. Některé návrhy se dokonce sami realizovaly evoluční cestou. V našich obchodech berou běžně vedle Kč také €, některé exportní firmy v určité době vyplácely mzdy také v €. V polském pohraničí poblíž hranic s ČR se na tržnicích běžně nakoupí za Kč. Co vyvolá reálná potřeba, to se realizuje.

Za fantasmagorické představy ale musím označit návrh na soukromou emisi peněz. Hayek ke svým návrhům připojuje značné množství argumentů, tyto jsou ale podobně jako u Marxe založeny spíše na víře, než na logickém odůvodnění. Návrh je nepraktický. Nedovedl bych si představit, kdybych musel v obchodech přepočítávat ceny všech položek zboží na moji používanou měnu. Chudák prodavačky u pokladen by se musely z těch různých bankovek zbláznit. Praktické by určitě ani nebylo placení zlatými mincemi. Jak by asi stát s tolika parciálními zájmy politiků vybíral akceptovatelnou měnu pro daně ?

Hayek si všiml problému mincovních automatů. Tuto záležitost bez řádného vysvětlení bagatelizuje. Jak zabránit emisím stejně těžkých a velikých mincí o různých hodnotách? Když budou všichni platit kafe bezcennými mincemi, provozovatelé automatů zkrachují.

Představa, že soukromá emise peněz zajistí kvalitu měny, to je jako víra, že prodej laciných špekáčků v supermarketech je zárukou kvality těchto uzenin. Ve svém díle se toto tvrzení o stabilnosti soukromé měny pan Hayek snaží vysvětlit, argumenty působí nepřesvědčivě. Tedy alespoň pro ty, kteří nehledají v Hayekovi nějakého mesiáše, ale hledají logické zdůvodnění.

V podstatě Hayekův návrh na soukromou emisi peněz znamená, že někdo soukromý může půjčovat peníze, které si emituje (natiskne). Majitelé si dokonce mohou emitovat peníze za účelem vyplacení odměn a ty třeba použít k nákupu akcií emitenta peněz ... Zvláště při zavádění privátní emise peněz by „pročišťování trhu emitentů“ vedlo často k situaci, že by lidé měli v rukách a na účtech místo peněz zcela bezcenné papíry.

Z pohledu dlužníka (klienta emitenta) je výhodnější měna, která ztrácí hodnotu, Hayek nepochopitelně předpokládá naopak zájem i dlužníků o stabilní měnu.

Pokud soukromý emitent bude emitovat měnu v malém množství, měna se jako standard neujme. Emitent rovněž při zájmu trhu o úvěry a z toho vyplývajícího zisku z úroků je motivován k vyšší emisi peněz….

Hayek věří, že soukromí emitenti budou mít dostatečné aktiva k výkupu své vlastní měny, aby hodnota měny odpovídala slíbenému koši komodit. Je to ale jen víra, jako víra většiny dlužníků, že své závazky splatí.

Musí stažení peněžní zásoby obnovit důvěru trhu v emitenta ? Sotva, na trhu se předpokládá konkurence jiných emitentů. Tak jako soukromá emise akcií nevede k stabilní hodnotě akcií i když je podložena majetkem firmy, nepovede k stabilní růstové měně ani soukromá emise peněz. Rozdíl je v tom, že držitel akcií má nárok na výnos z firmy. Je známo mnoho případů, kdy cena akcií se během pár týdnů mění i o desítky procent, přitom hodnota peněz se téměř nezmění, důvodem není tedy emise peněz centrální bankou, ale momentální nálady investorů na trhu.

Hayek tvrdí, že ne každá banka by emitovala peníze. Otázkou je, proč by některé banky trpěly výhodu jiných bank emitovat si peníze a sami by si půjčovali na úrok? To není rovnost postavení a rovnost šancí.

Různé firmy vydávají různé poukázky, stravenky apod. Vždy jsou ale vázány na konkrétní měnu státu, málo kdy na nějaké zboží, nebo kov.

I stávající systém umožňuje se bránit nebezpečí inflace. Stačí si drtivou většinu úspor držet v komoditách, nemovitostech nebo akciích, a k nákupu osobní potřeby držet jen nezbytnou hotovost. Nebezpečí inflace ovšem může nastat pouze, pokud proti určité peněžní zásobě nebude nabízený určitý objem zboží a služeb. Státní emise peněz nemusí vyvolat vůbec inflaci, naopak může podpořit růst výrobních kapacit a růst výroby. Pokud je zároveň ve vyváženém množství podpořena i spotřeba tak, aby nabídka zboží a služeb byla trvale v mírném předstihu před spotřebou, pak emise peněz pomáhá růstu hospodářství bez závažnějšího projevu inflace. Vyvážená emise peněz pomáhá tedy růstu HDP, což vede i k vyššímu daňovému výběru státu (DPH, spotřební daně, daně z příjmu firem i osob ...) a ke splácení státních dluhů. Snaha o kvalitnější měnu stahováním peněz vede naopak k hospodářskému poklesu. Soukromá emise peněz taky sotva může vést k vyváženějšímu poměru mezi půjčkami do výroby a spotřeby.

Hayek nepochopil, že pro cenovou stabilitu má podstatný význam dominantní ekonomické postavení emitenta, že další důležitou záležitostí pro stabilitu měny a rozvoj hospodářství je vztah mezi koupěschopností lidí i firem (včetně motivace nákupy uskutečňovat) a mezi nabídkou zboží a služeb na trhu.

Hayek zase ukázal, že nepochopil ohromný význam Keynesiánské ekonomie pro bouřlivý hospodářský růst po 2. světové válce. Nepotvrdily se obavy Hayeka ze zavedení jednotné evropské měny.