Nedá mi, abych nereagoval na článek, který tady vyšel v pátek pod názvem Fatální asociálnost levicového myšlení. Autor se na příkladu sadaře Pepy a nemajetných Sergeje a Ivana snažil vysvětlit svoje představy o asociálnosti levicového myšlení. Protože vše je jinak, rozhodl jsem se věc dát na pravou míru. Aby nedocházelo k nějakým nevhodným národním asociacím, přejmenoval jsem Sergeje na Standu.
Pravý kapitalizmus
Pepa má jablka, Standa a Ivan nic. Pepa nedá nic ani Standovi ani Ivanovi, sám má málo. Musí koupit zbraň na ochranu majetku před hladovými. Ani tak se mu nedaří majetek před zloději ochránit, něco mu zloději seberou, něco si sní sám, zbytek neprodá a shnije. Lidé nemají peníze.
Standa z nedostatku jiné pracovní příležitosti vnucuje důchodcům voňavky. Od firmy se naučil zaujímat lidi oznámením o výhře. Později, aby nepožadovali něco zdarma, o mimořádném štěstí ve formě možností si nakoupit značkovou kosmetiku za zlomek ceny. Musí si sám hradit dopravu, navíc si musí často kupovat nové kalhoty. Lidé totiž, aniž by ho nechali dopovědět, posílají na něho psy. Ani Standa "podnikáním" nic nevydělá, jen se zadlužil a přidělává práci exekutorům.
Nikdo neplatí daně, šéf státní kasy neslavné rekordy rozpočtových deficitů vysvětluje zahraniční krizí. Ještě štěstí, že exportu se daří, zahraničí zboží odbírá. Co by asi říkal šéf státní kasy, kdyby zkolabovalo i zahraničí ?
Sociální stát
I sociální stát je kapitalizmem. Ale značně jiným, než tím pravým. Stát a centrální banka udělají nějaká opatření na podporu růstu. Pokud někoho zajímá jaké, tak velmi podobné, které provedli v USA v době, kdy tam stálo bankovnictví, automobilový průmysl a navazující odvětví před kolapsem. Dnes americké automobilky rozšiřují produkci, přijímají nové zaměstnance.
Standa díky těmto opatřením přestane na ulici důchodcům vnucovat voňavky a získá smysluplnou práci. Dovolit nakupovat jablka svým dětem si může i Ivan, díky státnímu programu „Jablka dětem“. Pepa má radost z dobrého odbytu, ale chmury mu dělá „vysoké“ progresivní zdanění příjmu. Aby se tomuto vyhnul, rozhodne se investovat do rozšíření sadu. Jeho zdroje mu na to nestačí, půjčí si od banky. Banka konečně může zhodnotit vklady vkladatelů a může jim poskytnout vyšší úrok. Ani peníze vkladatelů ale nestačí. V omezené míře banka emituje nové peníze. Nové peníze vznikají dluhem. Naopak pokud podnikatelé z důvodu odbytových problémů neinvestují a nepůjčují si, splácením starých dluhů peníze v podstatě zanikají a mezi lidmi je méně peněz. Jelikož nové peníze jsou podloženy růstem produkce jablek, k zdražování jablek nedochází. Samozřejmě mezi emisí peněz a prodejem jablek z nových sadů je určitý časový posun, ve většině případů ovšem mezi investicí a produkcí tak velký časový rozdíl není, a proto k inflaci nedochází. Nové peníze jsou podloženy zbožím, není nutno přemýšlet nad zlatým standardem.
Smysluplnou práci díky rozšiřování produkce získá i Ivan. Nové peníze se dostanou od investorů i k zaměstnancům, generují zvyšování spotřeby i motivaci k dalším investicím a zvyšování produkce. A taky k další emisi peněz, podložených zbožím.
Více peněz díky nové emisi peněz zůstává všem, i státu, který má příjem z každého obratu zboží a peněz, a který nemá na krku tolik nezaměstnaných. Jeho počáteční investice k podpoře růstu se mnohonásobně vrátí. Bohatí jsou sice více zdaňováni, ale dokážou vydělat na investicích do podílů ve firmách, kterým se daří. Ceny akcií díky převládajícím nákupům rostou.
Socializmus
Sad Pepy je bez náhrady „znárodněn“, nebo bez nájemného vložen do družstva. Vedoucím se stává Ivan, který prokazuje „nejlepší“ politický rozhled.Všechno patří všem, Ivan není osobně motivován si pálit ruce s flákači a zloději, proto jsou jablka rozkradena, popřípadě shnijí nesklizeny. Ivan se to naučí zdůvodňovat neúrodou a nedostatkem pracovních sil. Když si lidé chtějí koupit jablka v obchodě, musejí čekat ve frontách přes noc, den před předpokládaným příjmem nového zboží....
