Každý týden mě nadzvedne nějaká kauza, ve které soud rozhodl pro mě nepochopitelným způsobem. Řidič v Praze má mít stejně peněz jako v Kotěhůlkách. Dalším krokem bude nejspíš sjednocení povinného pojištění, hustoty dopravy atd.
To by tak hrálo, aby si zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodl odměnu, se kterou oba souhlasí. Od toho to máme stát, aby uzákonil jednotná pravidla. A když se k tomu parlament nemá, zastoupí ho nějaký soud. Co si vůbec nejvyšší soud dovoluje, brát na sebe legislativní pravomoci?
Na základě tohoto precedensu žádám:
- Regulaci nájemného v Praze na úroveň průměrnou v Olomouci.
- Zavedení retardérů, kruhových objezdů, zúžení nebo uzavření jízdních pruhů, aby byly zácpy v Olomouci stejné jako v Praze.
- Zastoupení pirátů v olomouckém magistrátu v takové míře, jaké se těší Praha.
- Nařídit pojišťovnám sjednocení havarijního pojistného.
- Prodávat PHM všude za stejnou cenu.
- Zrušit všechny náborové a stabilizační příspěvky policistům.
- Regulovat ceny ubytování v hotelích, taxících, na úroveň v Kotěhůlkách
- Sjednotit odměny notářům, exekutorům a odhadcům, kteří za (s trochou nadsázky) stejnou práci dostávají dnes prachy z majetku, odhadní ceny, jmění společnosti atd.
Jen nejvyšší soud ví, co je pro nás všechny dobré! Zaměstnavatel nemá právo říct, že v Praze člověka potřebuje víc, než v Olomouci. Pracovitějším patří zastřihnout křídla, chytřejší ať koukají držet hubu, jinak mohou být obviněni z nadřazenosti.
Hlavně je třeba vymýt lidem mozky tak, aby lidé na stejné pozici měli stejné IQ. Zvýšit neumíme, tož je třeba snížit, nebo nabrat hlupáky. V justici na to už našli recept.
