Nějak nám to soudnictví přerůstá přes hlavu. Co je soudu do vztahu zaměstnavatele a zaměstnance? Vztah zaměstnance a zaměstnavatele je pouze o vzájemné dohodě. Mohu snad dát k Evropskému soudu, že zaměstnanec v Německu bere na stejné pozici třikrát více, než zaměstnanec u nás? Vždyť jsme v jednom hospodářském prostoru, nebo ne?

Soudu po tom není nic. Je po tom Zákoníku práce, který to jasně definuje. A ZP je na úrovni zákona. A soud zase musí prosazovat respektování zákona. To celé se pak jmenuje právní stát.

Požadavky formulované panem autorem jsou zajímavé. Ovšem na druhé straně platí, že každý musí úroveň svého života, bydlení atd přizpůsobit úrovni svého příjmu. Řešením by mohlo na př. být zrušení veřejné dopravy v Praze, movití obyvatelé by měli svého řidiče a další služby by jim zajišťoval jiný jejich zaměstnanec. Ten kdo by na to neměl, by z Prahy odešel.

Soud se asi zbláznil. Řidič v Praze přece dělá o dost jinou práci, než řidič v Kotěhůlkách. Kdo tomu nevěří, ať si to vyzkouší na vlastní kůži.

Soud se nezbláznil a rozhodnout jinak ani nemohl, když se řídil jen §110, odst. 1 Zák. práce. Ten nedává soudu jinou možnost. Dokud to tam nebude pozměněné, např. že stejná mzda náleží jen zaměstnancům se stejným místem výkonu práce, musí zaměstnavatel dávat všem, kdo mají v pracovní smlouvě stejné profesní zařazení ve srovnatelných podmínkách jejího výkonu stejnou mzdu, ať pracují kdekoliv .

Ale některa ustanovení §110, odst. 2. by potřebovaly výklad. Hovoří se tam o složitosti a obtížnosti pracovních podmínek výkonu práce. Rád bych tedy znal názor Nejvyššího soudu, proč nerespektoval fakt, že podmínky práce řidiče v Praze jsou prokazatelně obtížnější a složitější než v Olomouci a proč tedy rozhodl, že řidičům v Praze nenáleží vyšší mzda než řidičům v Olomouci .

Dal jsem karmu, i když...

Tato, možná pro vás regulace, není žádnou regulací, nýbrž dodržováním regulace jiné. A tou je ZP a jeho:

§ 110

(1) Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.

V dnešním přeregulovaném světě se bohužel stává už běžně, že se různé regulace střetávají, narážejí na sebe a navzájem se popírají. Viz zavedení kvót na rovné zastoupení, které mají zaručit rovné příležitosti pro všechny, ale de facto zavádějí diskriminaci a nerovnost.

Tento konkrétní karambol by se musel řešit technickým fíglem, jako jsou příplatky za místo (obce) výkonu apod.

Už Havel říkal, že soudy by měly rozhodovat podle ducha zákona. Odstavec (1) zní velmi rozumně, ale soud by měl mít na paměti, že žádná práce není stejná. Může se lišit dalšími podmínkami. Píšete, že všichni mají mít rovné příležitosti. Nemá snad ten řidič stejnou šanci ucházet se o místo v Praze?

Řidič v Praze by měl mít stejně jako jinde. Dělají stejnou práci. A hlavně státní zaměstnanci. Tam jsou tarify, které by měly platit pro celou republiku. Nevím, proč má mašinfíra, zaměstnanec Finančního úřadu či třeba učitel více v té vesnici u Kladna než jinde. Je každého volba, kde žije. Někdo ve vlastním baráku na vesnici, někdo v nájmu u fabriky nebo hlavní silnice v Praze. Když se Vám v Praze nelíbí, nic Vám nebrání jít jinam.

Mimochodem - mám zkušenost, že rodilý Pražák je normální člověk, mám tam kamarády. Nejhorší jsou machři z vesnice, kteří tam vystudovali vysokou školu, tedy střední školu roku 1990. Hrají si na hogo fogo, přitom neumí vůbec nic, jen se ožrat ve své rodné vesnici jednou za dva týdny a mít blbé kecy.

"Stejnost" nebyla ani za socíku. Neudržíte ji, rozpadne se Vám to. A to některé faktory jsou ve prospěch Prahy:

- můžete si vybrat při nákupech

- děti na vysoké bydlí zadarmo atd.

Tak "stát" by měl spše působit svojí politikou aby s nadsázkou všechno, lidově řečeno každý p.d byl v Praze. Např. sklady ale možná i úřady - jako Canberra či Otava.

Opravuji - Ottawa, nějak jsem si to počeštil. A taky slovo - spíše