Srovnání islamofobie a covidofobie. Zuřivá tolerance versus zuřivý boj.

Ne každý muslim je terorista, ne každý infikovaný má příznaky, natož aby umřel. Vláda řídí opatření hůř, než kůň s klapkami na očích. Nejdřív hot, potom čehý. Místo radosti z promořování, tu máš roušku přes hubu!

Islám jsem použil jen jako příklad. Lidé se mohou bát cizinců, též různých neznámých pohlaví, nemocí, jiných náboženství a ras, zvířat, hmyzu. Vždy se bojí proto, že se jedná o věci neznámé, a proto potenciálně nebezpečné. Bohužel tyto fobie jsou prezentovány jako nenávist. Teprve, když je poznáme, mohou v nás vyvolat nenávist. Taky se bojím jedovatého hada, ale neznamená to, že ho nenávidím. Obdivuji krásu nebezpečných pavouků, žab, medúz i rostlin. Nenávidět pak budu toho, kdo mi tu havěť strčil do postele. Tolik na úvod.

Přestože ne každý muslim nebo imigrant je terorista nebo zločinec, z dostupných zpráv je možno soudit, že nárůst násilné zločinnosti na západ od nás způsobují hlavně imigranti. Pod tlakem mainstreamu přistupuji na oficiální vysvětlení, že se jednalo vždy jen o duševně choré jedince. Jestli pachatelé znásilňují a vraždí s jasnou myslí, třeba z náboženského přesvědčení, nebo se toto náboženství pouze projevuje zvýšeným výskytem duševně chorých násilných jedinců, je však přece jedno ne? V každém případě se jedná o nebezpečí.

Ať zkoumáme jakkoli složité vztahy ve společenských nebo přírodních vědách, vždy nám pomáhá statistika. Ta tu ovšem není kvůli nějakému exhibování vědátorů, ale aby nám pomohla v běžném životě k rozhodování. Na základě zjevných vlastností (lidí, předmětů, procesů) nám s určitou mírou pravděpodobnosti dokáže předpovědět ty skryté. Není divu, že se lidem nechce učit na vlastní zkušenosti. Raději by byli seznámeni například se statistikou úspěšnosti (rozvodovostí, úspěšností dětí a jiných problémů) mezirasových manželství, lidí různých kultur apod. Bohužel tato statistika je již léta jen těžko dostupná, protože už snaha o získání těch dat je považována za rasismus. Přitom jde jen o hledání pravdy.

V první části tohoto článku jsem tím chtěl sdělit, že v případě vychvalování imigrace nebo cizích kultur a náboženství stojí zato být opatrný a tuto statistickou korelaci mezi zjevnými a skrytými vlastnostmi etnik nebo sociálních skupin sledovat, případně důsledky jejich inkluze. Skrývání informací o zjevných vlastnostech pachatelů nutně vyvolá předsudky nejen o nebezpečnosti toho či onoho náboženství, národnosti nebo rasy, ale i předsudky o důvodech toho skrývání pravdy. Těmi důvody může být snaha vyvolat depopulaci likvidací tradiční rodiny nebo úmyslným způsobením bídy, válek a nemocí. Též zbídačení státní rozpočtů zadlužením (vůči komu, ha?) může pomoci rozvrácení národních států.

Než budu sám nařčen z nějaké fobie, podívám se stejnou optikou na pandemii koronaviru. Hned na začátku v březnu ministr Vojtěch prohlásil, že smyslem opatření je uchránit zdravotnictví před kolapsem. Za tohle bych ho vlídně pohladil po hlavičce. Avšak v rozporu se zdravým rozumem bylo, že hned dali stopku většině ekonomických aktivit až do 8. června. Později byl ten termín zkrácen o dva týdny, ale to nic nemění na tom, že se chovají jako řidič s klapkami na očích. Toto bylo naštěstí částečně revidováno.

Inkubační doba nemoci nepřesahuje 14 dní, to už se tehdy vědělo. Když zavedu nějaké opatření, tak za 14 dní bych měl mít informace o tom, jak bylo opatření účinné, a mít možnost okamžitě reagovat. Oni ale ne. Hned věděli, že zavřeno bude všechno skoro dva měsíce. Představte si řidiče, který má rozhled třeba na 100 metrů, ale už teď se rozhodne, že zavře oči a 300 metrů pojede krokem. Asi tak se chovala vláda při prvním rozhodnutí, že od září budou všude roušky.

Každý možná nehledá užitečné statistické informace, já ale ano. Bohužel však počet nově nakažených není vůbec k ničemu, aniž bychom dodali ten důležitější údaj, o kterém jsem se zmiňoval na začátku. Kolik z nich zatěžuje zdravotnictví, tedy vývoj počtu hospitalizovaných a pacientů v těžkém stavu. Aniž bych příliš zkoumal, jestli prvotní příčinou těžkého stavu je Covid-19, nebo jiná život ohrožující nemoc, připadá mi situace velmi příznivá. Pohlédněte na oficiální statistická data.

Počty pozitivně testovaných narůstají a téměř NIKOMU NIC NENÍ !! Jak je vidět v odkazu, v době psaní tohoto článku (sobota 22.8.) počet hospitalizovaných dlouhodobě klesá a už je jich jen 108, přitom koronavirus je možná to nejmenší, co je trápí.

Místo aby se vláda radovala, že virus slábne, že se naplňují původní cíle promoření, tak nám chce dávat roušky na hubu a plánuje (a slibuje výrobci) nákupy dosud neexistující vakcíny. Možná i povinné očkování, které může kromě vysokých nákladů přinést zdravotní problémy mnohem většímu procentu lidí, než virus sám.

Apeluji tedy na zdravý rozum. Cenu opatření proti mediálnímu viru lze vyjádřit penězi nesnadno, už teď ale víme, že bude astronomická. Další složkou ceny je omezování svobody a vyvoláván strachu. Před týdnem mě dostala vnučka, když jsem po dovolené chtěl pustit zprávy. Prý "Koronu nééé...". I to dítě už ví, že dívat se na něco takového nemá cenu. Naopak k zajímavým zprávám z řecko-turecké hranice se musíme dostávat jinde.

Pokud opatření již nebudou prodlužována, je tu problém všech vlád světa, jak z toho vyváznout se ctí. V pohodě je snad jen Švédsko a Bělorusko. Ostatně z tohoto grafu lze vyčíst, že celoevropská statistka úmrtnosti nevypadá špatně. Na začátku roku 2019 byla pravidelná sezónní chřipka slabší než jindy, v posledních týdnech je celková úmrtnost také podprůměrná. Vypadá to tedy, že během pár týdnů v březnu a dubnu si zubatá přišla pro ty, které loni ušetřila a navíc vzala předčasně i ty, se kterými počítala až v létě. Koronavirus byl zřejmě jen vedlejší diagnózou. Hlavní byly jiné nemoci a sešlost věkem. Přínosy opatření mi připadají marginální. Jestli povinné roušky, tak pouze pro lidi s příznaky.

Opatření proti imigraci mají také svou cenu. Tou hlavní asi zůstává zahanbení v očích morálních velikánů EU, kteří odmítají stanovit jakékoli limity ve snaze zřejmě zachránit celý svět. Limity vynaložených nákladů i počtu osob, zachráněných před jejich vlastní kulturou, která u nás má být tolerována. Přínosy může vidět každý, kdo byl třeba před 15 lety a i nedávno ve Francii, Belgii, Švédsku nebo jižní Itálii. Přínosem pro naši vlast by bylo to, že se s ní nestane taková změna. Podle mě stojí za to tu cenu vynaložit.