Proletáři všech zemí, vytvořte si solidární systém

Vy, poslanci, koukejte zařídit, aby chudáci ještě nějakou dobu věřili, že boháči jsou mezi nimi a že to bude fungovat. A nás bohaté do toho netahejte, nebo vás vyměníme!

Nebudeme zdaňovat práci, úspěch, podpoříme spotřebu, zdaníme bohaté! To se to celá desetiletí vždy před volbami dobře poslouchalo, co? Výsledkem je zdanění práce (jediného zdroje příjmu chudých) sazbou přes 40%, snahy o progresivní zdanění (opět jen práce), dvojí zdanění zisku (korporátní daň + daň z dividend), zvyšující se daně z potravin (postupně 5-9-10-14-15%), daně z nevyžádaných služeb (TV a rozhlasové poplatky), ze zelené nafty, zelené elektřiny, výpalné z kapacity pamětí atd. Všechno jsou to daně, kterým se ani ti nejchudší nemohou vyhnout.

Nejhorší je, že největší část daní stát vybírá pod názvem "povinné pojistné". Jedná se však o daně ze dvou důvodů. Za prvé jsou to peníze, které stát vymáhá na základě zákona a pod pohrůžkou násilí, což je typické pro daně, za druhé tyto peníze jsou určeny na účely, které jsou výhradně odpovědností státu. Zdravotní péče i důchody stát musí zajistit, i kdyby dnešní systém zkrachoval. Jediné, co pro daně není typické, je to, že narozdíl od nich jsou pojistným zatíženy selektivně pouze pro osoby živící se prací.

Asi ještě horší je to, že vlastně tuto daň nevybírá stát, ale svěřuje výběr do rukou soukromým subjektům. Místo aby soukromé subjekty například pouze soutěžily o poskytování zdravotní péče a stát jim za ni platil, nařídí lidem platit přímo soukromým pojišťovnám (jakož i výpalné "ochráncům" autorských práv), aniž by měl kontrolu nad těmi penězi a přiměřeností nákladů. Prostě stát si neponechal žádnou aktivitu, při které by mohl získat nějaké peníze přímo do pokladny. Parkujeme draho, ale neplatíme městu, ale najaté firmě. Neplatíme dědickou daň, ale výpalné soukromým notářům. Neplatíme státu za vymáhání dluhů, ale soukromým exekutorům nadaným pravomocemi, o kterých se policii může jen zdát. Neplatíme státu mýtné, ale soukromému subjektu, kterému snad nějaký drobek upadne ze stolu. Po cestě ke krachu pak pro soukromníky nebude problém udělat pořádný tunel a stát do té stoky bude muset nalít další peníze, aby to vše získal zpět pod kontrolu.

Ale zpět k tématu: Je snad bohatý ten, kdo má s holým zadkem momentálně dvojnásobný plat, nebo ten, kdo nemusí pracovat? Kdo žije z renty, z nájmu, ze zděděných autorských práv, z patentů, licencí, majetkových účastí, dividend? Proč má chudý platit daně v takové výši, že mnohdy jeho roční odvody převyšují výši jeho majetku?

Naši politici se shodnou na tom, že A je správně. Proto vyvolávají závist mezi hůře a lépe vydělávajícími proletáři a v přerozdělování od chudých k ještě chudším hledají spravedlnost a svoje uplatnění. Asi nejsou tak hloupí, ale trochu se seznámili s tím, jak demokracie funguje. Pokud by totiž do solidarity chtěli zatáhnout bohaté, už by se na kandidátky příště nedostali.

Tento systém nefunguje a jeho podfinancování se bude neustále zvyšovat za cenu zadlužování státu. Řešení předložím příště.

Další články k tématu:

• Pravicové smýšlení chudých o bohatém proletariátu
• Daně z ubrané hodnoty
• Vyšší produktivitou práce k větší bídě
• Šokující zdanění práce v ČR