Jak rozumím slovům pana prezidenta o zbabělosti

To, co řekl pan prezident na shromáždění v Lidicích o zbabělosti, kterou vydáváme za toleranci, a která je příčinou šíření terorismu, není zcela správné. Ve skutečnosti jde jen o nástroj měkké síly, která zbabělosti využívá.

Měkká síla, o které jsem se zmínil, je způsob dosahování politických cílů jinými než násilnými metodami. Na internetu můžete najít řadu článků na toto téma.

• http://www.literarky.cz/civilizace/89-civilizace/22284-ijeme-v-novem-svt-mkke-moci
• http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/david-stahlavsky-mekka-sila-kremelskeho-objeti--1163265

Jak je vidět z obou odkazů, tento pojem je ve světě politiky již dlouho znám, a využívají jej jak západní státy, tak i Rusko. I když je to jen "měkká" síla, přece jen je to síla. Těžko lze tvrdit, že je třeba použít sílu k tomu, abychom někomu pomohli. Proto já osobně k jakémukoli použití síly přistupuji s nedůvěrou, že by se mělo jednat o nějaké dobrodiní. Vždy se jedná o metodu, jak zlomit něčí odpor.

Typickým příkladem měkké síly je i dobře známé vaření žáby. Žába neustále řeší problém, jestli růst teploty o desetinku stupně ještě snese, nebo jestli je lepší se rozhodnout k nepříjemnému vydání energie a vyskočit z vody ven. Podobně kos tahá žížalu a politici omezují svobody salámovou metodou.

V reálné politice je zcela přirozené, že lidé budou bránit své tradice a svůj způsob života před zničením. Tolerance jiných kultur, které jsou s tou naší neslučitelné, je nástrojem, jak toho dosáhnout. Nevím, jaké jsou konečné cíle skutečných vládců. Já bych se na jejich místě určitě zabýval snížením populace, aby byl na Zemi život příjemnější, bez nutnosti bojovat o zdroje. Zkusil bych zvolit nějaké ekonomické nástroje. Třeba daně z dětí místo přídavků. Ale to by asi neprošlo, proti tomu by se zvedl masový odpor. Proto byla zvolena metoda vyvolání nenávisti mezi lidmi. S pomocí měkké síly bude v demokratickém prostředí nenávist snadněji přijata. Účinek měkké síly spočívá v tom, že většinová společnost (přirozený odpůrce a obránce tradic) se přiměje k tomu, aby na tomto zničení sama spolupracovala. Jedním z prostředků měkké síly je totiž zneužití slovních spojení jako politická kultura, láska a tolerance. Jestliže si pod politickou kulturou představujeme aspoň nějakou poctivost, tak reálná politika má s tím jen málo společného a tolerance má k lásce také daleko. Tolerance spočívá v důvěře, že chybující jedinec někdy najde správnou cestu. Dokud ji nenajde, nemůžeme mu otevřít dveře a pustit si ho domů.

A jakou roli v tom má zbabělost? Cesta za jakýmkoli cílem nikdy není přímočará a příjemná. Vždy se vyskytují okamžiky, kdy člověk musí obětovat jistou část svého pohodlí nebo jistot, a strpět méně příjemné důsledky svých rozhodnutí, které jsou nutné k dosažení cíle, který je bez oběti jen těžko dosažitelný. Cílem nemusí být jen změna, ale i zachování hodnot. Hrdinstvím nazýváme jednání, kdy jedinec obětuje něco velmi významného, třeba život proto, aby prospěl společné věci. Zbabělost je, když člověk není ochoten obětovat ani velmi málo. Je pozoruhodné, jak někteří lidé hlásají lásku k uprchlíkům, ale do své rodiny by si žádného nenastěhovali. Tito lidé jsou tak zbabělí, že nejsou ochotni nést důsledky toho, když řeknou pravdu, že je nechtějí. To je totiž v rozporu s oficiálně hlásanými názory na to, jak by měli smýšlet dobří lidé. Oni chtějí vypadat jako dobří. Bojí se, že jejich přátelé jsou ještě zbabělejší než oni a kvůli názorům je odsoudí, zavrhnou je a sami se budou cítit o něco skvělejší. Je pro ně proto jednodušší zdůvodňovat, že bychom se o ty lidi měli postarat jaksi společně, za cizí peníze. Důležité tedy pro ně není postarat se sami, ale řvát "postarejme se všichni", zapojit do toho další lidi a schovat se v anonymitě vzniklého davu, skandujícího nádherná slova. George Orwell nepoužíval slovo mainstream, ale dost výstižné mi připadalo jeho líčení, jak se lidé cítí bezpečně ve řvoucím davu, když předstírají, že souhlasí s tím, co vyřvávají. Ten pocit bezpečí spojoval davy Hitlerjugend, prvomájové průvody, manifestační volby jednotné kandidátky a dnes se tím pocitem opájejí účastníci televizních diskusí v pořadech určených pro pranýřování politiků mainstreamem neoblíbených.

Jedením z největších projevů zbabělosti je právě manifestační vyjádření názoru. V roce 1950 pracovní kolektivy a dokonce skupiny pionýrů manifestačně požadovaly co nejpřísnější trest pro Miladu Horákovou, což nebylo o nic statečnější než loňská manifestační petice za odstoupení Miloše Zemana, nebo protesty umělců proti úspěchu skupiny Ortel. Vystoupení s osamoceným názorem, to je hrdinství a bylo jím vždycky.

Multikulturalismus je nástrojem tzv. měkké síly, která zbabělosti využívá. Využívá zbabělosti politiků i prostých lidí, kteří se bojí upozornit na problémy, které s sebou naočkování cizích mravů nese. Raději budou přizvukovat a přiloží ruku k neblahému dílu na svém zničení, protože jim tato činnost dnes umožňuje snáze si udržet obživu. Až problémy zesílí budou hledat důvody všude jinde, jen ne v sobě.

Podpora multikulturalismu je tedy projevem zbabělosti a tolerance je jen jedním ze zneužitých slov pro to, aby se člověk cítil být při tom ničení spasitelem.

Další články autora o toleranci:

• Meze tolerance vůči zlu
• Jak udělat rasisty z tolerantního českého národa
• Islámští kolonizátoři ani my nejsme připraveni na vzájemnou lásku