Ajťák u koní – kdo nepadá, nejezdí

Toto moudro uslyšíte nejčastěji ve chvíli, kdy se budete zvedat ze země. A každý, kdo vám ho bude říkat, to zažil sám.

Viděl jsem písek jízdárny. Ale až zbytečně zblízka. V hlavě jsem měl vymeteno. Ztěžka jsem se zvedal ze země. A přemýšlel jsem, jak jsem se na ní vlastně ocitl. Kousek vedle mě stal Teo. Ještě před pár vteřinami jsem mu seděl na zádech a spolu jsme celkem úspěšně předstírali klus. Koutkem oka jsem viděl, jak ke mně běží trenérka. Šla zjistit, jestli její nejstarší žák náhodou už nedodýchal. Tvářil jsem se statečně. Hned jsem se znovu škrábal nahoru do sedla. Ale celý jsem se klepal. Bylo to poprvé, kdy jsem se nečekaně ocitl mimo sedlo a vlivem gravitace pokračoval až kam mě pevná půda pustila.

Rovnou si pojďme říct, že jezdectví je rizikový sport. Ale musíme k tomu dodat, že v tom není samo. Namátkou cyklistika, lyžování nebo inliny jsou na tom minimálně stejně. Všichni tak nějak tušíme, že pády k těmto sportům patří. A také víme, že u každého takového sportu je snaha co nejvíce se pádům vyhnout a nebo minimalizovat následky. A proto se používají různé vychytané technologie a zdravý rozum. V jezdectví to není jiné.

Ale začneme od začátku. Proč jsou vlastně u jezdectví pády takové téma. Když se někomu svěříte, že se díváte na svět z výšky koňského hřbetu, poměrně záhy se dostanete k pádům. Pád z koně je, tedy zdá se, vnímán jako něco horšího než třeba pád z kola nebo na lyžích. Chvíli jsem nad tím dumal a pak mi došlo, že ten hlavní rozdíl je kůň. Mám pocit, že kůň tu vystupuje jako element, který nemáme pod kontrolou. A třeba to tak je.

Pro ty, kteří by snad chtěli začít s jízdou na koni a chtějí být připraveni na vše, tu uvedu stručnou anatomii pádu z koně. Takže, ze zkušenosti mohu říct, že k pádu z koně dochází nejčastěji tak, že se vaše tělesná schránka v určitý moment vydá po jiné trajektorii než hmota koně, na které jste do té doby spočívali. Podstatný je samozřejmě důvod, proč k tomuto nesouladu došlo.

Obecná mytologie má pád z koně spojený nejčastěji s takzvaným „splašeným koněm“. Nechci tady tvrdit, že se nic takového neděje. Jen chci říct, že nám začátečníkům (jsme – li rozumní) se to zas tak často nestane. Pokud neztratíme soudnost a nevlezeme na prvního koně, který se namane, zřejmě budeme padat z jiného důvodu. Můj druhý pád mě dovedl ke sloupku ohrady, do kterého jsem narazil poté, co se mě jedna vykutálená kobylka snažila zbavit. Byla v tu chvíli trochu splašená a já ji nedokázal zastavit. Takže jsem se pak musel zastavit v nemocnici, tam mi nahodili rameno a zakázali na dva měsíce jezdit. Tak jo, beru zpět, může se to stát.

Ale teď jsem to zamluvil. Hlavní příčinou pádu z koně u lidí, jako jsem já, je mizerná rovnováha. Já se na koni pořád tak nějak placatím a chytám balanc. A když on se v tu chvíli pohne jinak, než očekávám, začnu najednou chytat krtka nebo jinou havěť, skrývající se v hlíně pod koňskými kopyty.

Pokud jste na tom s talentem pro jezdectví jako já, budete dlouho poslouchat litanie, že koni padáte do zad, nebo na krk. A taky že kůň není motorka a proto se do zatáček nenakláníme. Ale hlavně uslyšíte, že otěže (to je to, čemu zelenáči na začátku říkají opratě) nejsou na to, abyste se jich chystali, ale že mají vést koně. To odsouhlasíte a za minutu se jich budete zase zuby nehty držet, protože ten chlupáč pod vámi zrychlil, zpomalil, ukročil, nebo neudělal nic a vás to rozhodilo.

Takže moje rada – naučte se sedět. Dobrý sed je rozdíl mezi lovcem krtků a jezdcem. Tedy dokud vás nenapadne začít skákat, to je jiný příběh.

Na hale, kde jsem v tu chvíli končil jízdu, vrzly dveře a někdo dovnitř nahlédl. Můj koňský přítel, který přišel po Teovi a několika dalších, to viděl jako příležitost, dát mi to sežrat. Je to hodný kůň, ale trouba. V tu chvíli stál na zadních. Myslel jsem, že už ho znám a tak jsem s tímto vývojem situace nepočítal. Visel jsem mu v otěžích, nohy napůl ze třmenů. Už jsem si hledal místo, kde si ustelu. Ještě párkrát se odrazil, aby ukázal své znepokojení. Já se zoufale opíral o to, o co se opírat nemám. A pak to skončilo. Z koňského suterénu jsem se znovu vysoukal do sedla. Měl jsem kliku, že toho nechal dřív, než bych toho nedobrovolně musel nechal já. Stává se to. Je to zvíře a má svoji hlavu. Ale to je na druhou stranu to, co je na tom celém super.