Vyprávění o panu Pěnkavovi, který má velkou slabost pro ženy. Ač s nadváhou, ženy přitahuje. On sám možná ani tolik ne, ale jeho peněženka
Motto "Je halasná, dotěrná, její nohy nemají doma stání. Hned je na ulici, hned na náměstí, na každém nároží úklady strojí." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Ještě o cizí ženě, 7.11, 7.12)
Byla jen otázka času, kdy si pro Pěnkavu dojde ta s kosou. Jméno veskrze ptačí a on to byl věru pěkný ptáček. Kolik mu mohlo být, kolem čtyřiceti, ale nevypadal ani trochu zdravě. Kdo by také vypadal, když člověk váží přes sto, a Pěnkava mohl mít dobrých sto třicet, to už je hazard se zdravím. Ale ten si Pěnkava vůbec nepřipouštěl. Proč také. Vždyť život je tak krásný, ale také i krátký. Pro Pěnkavu bezesporu.
Pěnkava pracoval jako šéfkuchař v pěkné restauraci, která nemá o hosty nouzi. A kdo dělá u jídla, má se vždycky dobře. Pěnkava se v práci nejen zadarmo najedl, ale hodně si nanosil i domů. A peněz se mu také dostávalo, protože to měl u šéfa více než dobré. Ač muž s nadváhou, ženy se mu nabízely samy. Líbila se jim jeho bohorovnost, rozhazovačnost, Pěnkava se nehrdlil o žádnou korunou a rád každé přilepšil. Svou rodinu neokrádal, ale nechával si prostor i na milenku. Ty se mu pravidelně střídaly, protože Pěnkava změnu potřeboval. Každá z nich si časem začala dělat stále větší nároky a nutila jej k rozvodu, jenže Pěnkava měl svou rodinu rád a rozvod odmítal. Jakmile některá s rozvodem začala, vynesla nad sebou nemilosrdný ortel. Upadla v Pěnkavovu nemilost a musela se z jeho života klidit, aby byla nahrazena novou.
Poslední milenkou byla jakási Jindřiška Kusá, která žila spolu se svou matkou v rodinném domku. Obě rozvedené, moc se jim pracovně nedařilo a jedinou spásu hledaly u mužů. Matka Kusá už jen vyhledávala nové známosti poskrovnu, své žezlo cele předala své dceři, která se pomamila. Věděla, že jediné, co jí může pomoci ve světě financí, je solventní milenec. Nechtěla se znovu provdat, ani si nechtěla žádného muže stěhovat k sobě do malého domku, stačilo jí, když měla finančně atraktivního milence, který rád za ženy rozhází koruny i valuty. A takovým se stal Pěnkava. Pěnkava s přezdívkou Dobrotivý, který zvládal nejen svou práci i rodinu, ale nechával si prostor pro milenecké hrátky. Člověk by řekl tlouštík, jak asi vypadá, když se obnaží, a vidíte, lepily se na něj děvy jedna za druhou. Protože měl pověst mecenáše, který umí pomoci ženě v nouzi. A tou byla i Jindřiška. V úplné nouzi se sice nenacházela, ale přece. Které ženě neudělá radost, když dostane peníze a může je roztočit. Koupit si kus nějakého pěkného hadérku, dostat něco cash pro případ naléhavé situace a také kus dobrého žvance. Kdo by utrácel za drahou svíčkovou, z níž jsou úplně nejlepší bifteky, když je můžete mít zadarmo. A Pěnkava svíčkovou nosil pravidelně. Jindřiška naklepala biftečky, přidala hranolky a jako oblohu podávala sebe samotnou. A na jejím těle Pěnkava ujížděl. Pěkná prsiska spolu s pěkně vytvarovanou prdelkou, někdy oděná do latexu. To bylo pro Pěnkavu něco, co mu dosud žádná neposkytla.
Minulý víkend. Jak se na něj Pěnkava těšil. Manželka s dětmi na horách a Pěnkava doma pěkně sám. Kdepak nějaké hory, tam si akorát člověk může zlámat ruku nebo nohu a to bylo něco, co si on nemohl dovolit. Živitel rodiny i živitel sexy Jindřišky v latexu. Nemohl se Jindřišky dočkat. Pravdou je, že se v poslední době moc ve formě necítil. Nabral nová kila, zadýchával se a pravidelná konzumace alkoholu spolu s cigaretami mu moc neprospívaly. Ale život měl velmi rád. A Jindřišku stále víc.
I dorazil Pěnkava ve stanovenou dobu k Jindřišce, která obývala první patro, matka Kusá sídlila v přízemí. Jindřiška byt náležitě vyzdobila a byla celá v očekávání, jak se bude večer vyvíjet. Potřebovala nějaké peníze, protože jsou teď všude velké slevy a ona se chce líbit. Nejen sobě, ale i Pěnkavovi, také jí padl do oka ředitel firmy Králíček. Ten kdyby si dal říci, určitě by zvládla dva chlapy najednou. Z každého by něco káplo a ona by mohla vyrazit s matinkou na dovolenou někam do exotiky. Ne jen Chorvatsko, tam jezdí úplně každý, ale někam daleko, kam jezdí ta čůza Sedláková, která si taky na Králíčka brousí zuby.
Pěnkava se dnes necítil vůbec dobře, sotva k Jindřišce došel, ani latex jej nedokázal dát do formy. Cítil tíhu na prsou, přecházela až v bolest a jemu bylo zle čím dál víc. Ani Jindřišce se milenec moc nezamlouvá, jako by byl duchem někde jinde, vidí, že se mu těžko dýchá, a to je pro ni špatný signál. Pěnkava je v obličeji celý fialový, nemůže se ani pohnout a ztrácí vědomí.
Jindřiška si velmi potrpí na svou pověst, kterou však nemá vůbec dobrou. Lidé si o ní a její matce myslí své, ale něco takového si Jindřiška vůbec nepřipouští. Když vidí, v jakém je Pěnkava stavu, letí za matkou a spolu s ní odtáhne Pěnkavu k jeho autu. Tam se jim podaří jej posadit za volant a rychle obě utíkají pryč. Pěnkava nikdy neparkoval před domkem Kusých, rovněž si dával pozor, a nechával proto auto stát ve vedlejší ulici.
Náhodný kolemjdoucí chodec si všimne muže za volantem a říká si, že s ním není něco v pořádku. Zavolá tedy záchranku, jež je tu do pěti minut, lékař však konstatuje smrt, která nastala ani ne před hodinou. Pěnkavu stihl rozsáhlý infarkt a neměl šanci na přežití. A tak skonal ve věku nedožitých dvaačtyřiceti let. Když jej člověk viděl, říkal si, že na Pěnkavu má spadeno mrtvička nebo infarkt. A srdce mu nakonec vypovědělo službu. Srdce je centrem lásky. Tu Pěnkava rozdával hodně, ale zřejmě se mu jí nedostávalo natolik, aby se mohl dožít vyššího věku. A tak je v Pánu a může se na ten náš svět dívat z výšky...
