Vrátila jsem se z dovolené v Emirátech. Rusů, kam jen oko dohlédne. Při pohledu na ně se mi opět vybavovala slova Jaroslava Seiferta, který v jednom ze svých citátů uvedl, že mu je bližší zvracející Francouz než zpívající Rus
Motto "Cesta Hospodinova je záštitou bezúhonnosti, kdežto zkázou pro ty, kteří páchají ničemnosti". (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 10.29)
Vrátila jsem se z dovolené v Emirátech. Rusů, kam jen oko dohlédne. Při pohledu na ně se mi opět vybavovala slova Jaroslava Seiferta, který v jednom ze svých citátů uvedl, že mu je bližší zvracející Francouz než zpívající Rus.
Emiráty jsem naposledy navštívila v roce 2004, tenkrát se mi tam líbilo. Asi se mi tam líbilo z toho důvodu, že jsem nenarážela na ruské turisty. Dnes je tomu jinak. Místní obchodníci na vás volají rusky, rusky vás dokonce oslovuje i letištní personál. Vzhledem k sovětské okupaci ze srpna 1968, kterou jsem zažila, jakož to i sovětskou armádu v našem městě, jsem si nevytvořila kladný vztah k tomuto národu. Nechci tímto říci, že bych odsuzovala všechny lidi, kteří pocházejí z Ruska, nicméně to, co jsem viděla v Emirátech, mě opětovně navrátilo do dob, kdy jsem v našem městě potkávala sovětské pohlaváry.
Je mi jasné, že žijeme v době, kdy má přednost obchod a peníze úplně před vším, proto se nelze divit, že některé emirátské hotely uzavírají smlouvy s ruskými CK. Pro zaměstnance těchto hotelů to žádný med není. Většina Rusů zpravidla nehovoří jiným jazykem než tím svým, chová se k personálu povýšeně, arogantně, hádky patří k její oblíbené činnosti. Byla jsem svědkem toho, že v nealkoholickém hotelu opilý Rus pořvával cosi ve své mateřštině, nebral žádný ohled na to, že je čas snídaně. Nebo v baru u pláže Rus vyštěkl na barmana "Podej mi vodu".Mají ve zvyku tykat si s každým, přičemž ne všichni jsou připraveni na tento neformální způsob komunikace. Že by někoho pozdravili, že by znali slůvko prosím či děkuji, si můžeme nechat zdát.
V hotelích pracují imigranti z Pákistánu, Srí Lanky, Bangladéše, Indie, Nepálu, všichni hovoří anglicky. Jsou rádi, když mají možnost natrefit na někoho, kdo nehovoří rusky. Platí i o některých arabských obchodech. Většinou jsem se setkávala jen s názorem, že Rusové nejsou snášeni díky své nadřazenosti. postrádají pokoru i účastenství s těmi, kteří se narodili chudými.
Ráda jsem rozmlouvala s hotelovým personálem či imigranty, kteří přišli do Emirátů pracovat. S lidmi z nejchudších částí našeho světa. S Nepálci, Pákistánci, Bangladéšany, lidmi ze Srí Lanky. Jsou šťastní, že se mohou uplatnit v jiné zemi, protože ta jejich vlastní jim toho příliš nenabízí. Velkou částku peněz, kterou si vydělají, posílají domů ke svým rodinám. Někdy nepracují v nejlepších podmínkách, musí-li dennodenně čelit aroganci většiny Rusů, ale mají vždy úsměv na rtech. Jejich rodina pro ně znamená velmi mnoho, těžko chápou kulturu vyspělých evropských zemí, v nichž rodina pozbyla svého významu, v nichž se rodí nemanželské děti, v nichž spolu žijí nesezdané páry, v nichž se stále více (a to nezdravě) začíná prosazovat ženský element. Je pro ně nepochopitelné, že jsou v České republice lidé, kteří nevěří v Boha, že jsme zemí bezvěrců, a abychom jakkoli omluvili svou nevíru v Boha, poukazujeme převážně na katolickou církev...
Po své dovolené v Emirátech jsem si opětovně uvědomila, jak je špatné, kam evropská civilizace kráčí. Že tu začínají panovat názory bohatců či politiků, kteří už nevědí co by... Že jsou znuděni svým životem natolik, že přicházejí se stále většími nesmysly a stupiditami, které mohou vést ke konci civilizace. Máme-li uznávat jiné pohlaví, než je mužské a ženské, máme-li přestat oslovovat lidi "Dámy a pánové", abychom se náhodou někoho nedotkli, někoho, kdo pochybuje o svém pohlaví, je začátek konce.
V mé zemi je rozšířená nenávist k muslimům, je u nás rozšířená nenávist k věřícím, což není dobře. Vše se dá zneužít. Dá se zneužít Korán, dá se zneužít Bible, dá se zneužít Komunistický manifest. Toto páchají lidé, kteří chtějí ovládat druhé, ty slabší, mají jediný cíl. Ovládat. Potkáte-li obyčejného muslima, nemusíte mít z něj žádné obavy. Ve svém životě si nepřeje nic jiného než zdraví a lásku.
Se stálým úsměvem na rtu a srdcem na dlani jsem se na svých cestách setkala jen s lidmi, kteří mají hluboko do kapsy, přesto na svůj život nezanevřeli. Jen někteří politici a extrémisté přicházejí s myšlenkami, aby od sebe oddělovali lidi různé barvy pleti a vyznání. To vše může znamenat naprostý konec všeho...
