Být matkou k ženě neodmyslitelně patří. Stejně tak jako vytvoření domova a umění dát dítěti volnost rozhodování
Motto "Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 27.11)
Neumím si svůj život představit bez mateřství. Za svůj největší životní úspěch považuji to, že jsem mohla dát život synovi, který bude mým dítětem, dokud tu budu. Máma je tu od toho, aby svému dítěti poskytla domov, kam může přijít kdykoli, aby spočinul a mohl pobýt. Domov je jen jeden a hovoří o přijetí, pochopení. Doma by měl člověk pocítit klid a lásku, které dnešnímu světu chybí.
Syn se rozhodl odjet pracovat do zahraničí. Už se mu jaksi zprotivil náš systém, v němž nejsou nastolena pevná pravidla pro všechny. Obcházení zákona, práce bez smlouvy, nedodržování pracovních podmínek, to je jen zlomek toho, co se u nás děje. A synovi došla trpělivost, když viděl, jak se věci u nás mají.
Je škoda, že z naší země odchází lidé v produktivním věku, kvalifikovaní. Kdo tady jednou zůstane, až lidé, kteří něco umí, odejdou za prací do jiné země? Německo a Velká Británie jsou sice v současnosti opatrní přijímat nové lidi z bývalého východního bloku, ale stále jsou země, které mohou nabídnout lepší pracovní podmínky, ohodnocení, než jsou naše. Umíte-li alespoň jeden světový jazyk, nemusíte se bát.
Má-li žena jen jedno dítě, těžko se vyrovnává s představou, že své dítě příliš často neuvidí. Mateřství je krásné, ale není možné stát se na svém potomkovi závislou. Každá závislost je nezdravá a dokáže člověka zničit. Když vám dítě dospěje, nemůžete od něj chtít, aby bylo neustále s vámi. Musíte mu dát volnost rozhodování, aby poznalo, jaký svět doopravdy je. Zprvu je to pro mámu bolestivé, ale má-li své dítě ráda, nechá mu jeho vlastní volbu.
Na vysoké škole se mnou studovala Laďka. Velmi rázná a energická mladá žena. Po škole se rychle vdala, rychle se rozvedla, ale zůstal s ní žít její syn Lukáš. A Laďka se na svého syna zaměřila až příliš. Když dospěl, nepřála si, aby od ní odešel, vytvořila si k němu až partnerský vztah. Nedokázala si představit, že by ji její syn opustil. A tak spolu žili. Lukáš nemusel ani pracovat, veškeré finance na domácnost zajišťovala jeho máma. Ztroskotaly mu i vztahy se ženami, protože v nich Laďka viděla sokyni. A on, než aby s dohadoval s mámou, se raději se svými partnerkami rozešel. Jenže se stalo něco, co nikdo nepředpokládal. Laďka dostala jednoho dne horečky a neustále odkládala návštěvu lékaře, až nakonec upadla do kómatu. Lékaři nad jejím životem dělali velký otazník. Ona se z kómatu nikdy neprobrala. Po více než půl roce Laďka zemřela. Zůstal tu po ní syn, ač dospělý, neuměl se k životu postavit. Protože až dosud vše zajišťovala máma.
Pro každého člověka, bez rozdílu pohlaví, je důležité, aby měl svůj život pevně uchopený ve svých rukou. Aby se nestal závislým na jiných lidech, ale aby dokázal životem proplouvat i sám. Aby měl dostatek životní náplně, která mu bude přinášet pocit spokojenosti. Čím je člověk starší, tím je toto důležitější. Pozoruji-li okolí kolem sebe, vidím, že mnohým seniorům už moc času nezbývá, proto je obdivuji, když vidím, že nesedí doma na židli a nevzpomínají časy, kdy byli mladí. Že i když se jejich život posunul do zimy, je na nich vidět, že mají své zájmy, které jim přinášejí radost. Nejsou upnutí na své děti, ale žijí si svým životem, který i ve stáří může být pestrý.
Má-li člověk své zájmy, ty mu dokáží pomoci od mnohého. Třeba od smutku, když vám syn odjíždí pracovat do zahraničí. Smutná se necítím, není důvod. Jediné, co si pro svého syna přeji, je jeho zdraví a aby našel spokojenost ve veškerém svém konání. Ale to není nic nového pod slunce, to si přeje každá máma, která své dítě miluje.
