Je 1.1. nového roku 2020. Mám oči jako angorský králík, hlavu jako střep. Někteří si tyto následky Silvestrovské noci vybrali dobrovolně. Konzumací alkoholu, bujarými oslavami a bděním do brzkých ranních hodin.
Jak k tomu přijde ale někdo, komu ve 4:00 ráno zazvoní budík a pošle ho po pár hodinách neklidného spánku do práce, vytvářet hodnoty. Třeba jako já. Neberte mě špatně. Nemám vůbec nic proti oslavám, pařbám, chlastačkám. Je super, že se lidi umí ještě bavit a hlavně sejít. A taky miluju ohňostroje. Ty barvy na černé obloze. Ale všeho dobrého by mělo být pomálu.
Kdy vlastně začal nový rok v našich českomoravskoslezských luzích a hájích? Petardy bouchaly už během dne. Naivně jsem si myslela, že ohňostroj na oslavu nového roku by měl být odpálen v prvních vteřinách jeho začátku. Připadá mi, že lidé neslaví vyšší letopočet, ale machrujou, kolikže za petardy utratí. Jen ať vypálíme více světlic než soused. Počkáme až to odpálí oni, abychom měli poslední světýlko na obloze my. Nevím jak u vás, ale v Ostravě se bouchalo do rána. Proč?
Ne jednou jsem ráno slyšela, že by to měli zakázat. Při téhle únavě mě to taky napadlo. Ale zákony se u nás porušují, a to stylem značka není zeď. Moc se těším na to, až si lehnu a doženu spánkový deficit. Už vím, o čem se mi bude zdát. O tom, jak jsou lidi tolerantní, jak myslí jeden na druhého. Na to, že některá zvířata nechápou, co se děje a vyděšením si ublíží a některá sama sebe připraví o život. A někdo se chce jen vyspat. Snů o situacích, kdy by lidé mohli brát ohledy jeden na druhého nebo přírodu by bylo nespočetně.
Přeji všem vše nejlepší do nového roku. Aby nebyl horší než ten předešlý a aby na vás taky někdy někdo myslel.
