Pokud chcete zažít něco, co jste si dosud dovedli jen představit, je hrad Veveří přesně to místo které hledáte.
Stojí na břehu brněnské přehrady. Je zde na výběr ze dvou variant prohlídky. Jedna je vhodná pro všechny. Druhá je pro sportovce. Přečetla jsem si, proč je náročnější okruh náročnějším. Protože se chodí po schodech od sklepa po půdu v několika budovách. Doporučuje se, aby ho neabsolvovali lidé s omezenou hybností, fyzicky málo zdatní a ti, kteří nemají sportovní a pevnou obuv. Myslím si, že to má turisty odradit. Na první pohled poznáte, kdo jde snadný a kdo náročný okruh. Druhý zmiňovaný jdou dva. Průvodce a já.
Jsem samozřejmě zdatná a v rámci fyzické přípravy jsem si utáhla svou sportovní a pevnou obuv a čekala, až si mě ve smluvenou hodinu vyzvedne osoba znalá historie hradu. Nemohla jsem ze svého průvodce spustit oči. Byl to pan Faun! Opravdu! (Neznáte tuto postavu? Letopisy Narnie, první díl, první bytost, kterou potká Lucinka, jakmile projde skříní.) Bylo jasno. Celá prohlídka tohoto hradu, který byl postaven ve 13. století a následně přistavován v 17. století, v 19. upravován a v současné době je rekonstruován, byla omezena pouze a jedině mou fantazií.
Samotný hrad, nádvoří a vše tady je prázdné. A když píšu prázdné, myslím tím opravdu prázdné. Nebylo tam prakticky kromě zdiva a malby, místy ani té ne, NIC. Občas se někde vyskytla cedulka s nákresem, jak to asi vypadalo právě ve 13. a 17. století. Můj osobní průvodce pan Faun vždy začínal větou: „Představte si, jak to tady asi vypadalo …..“ V každé místnosti, na nádvoří, na půdě. Toto bylo místo přesně pro mě. Určitě zde v minulosti žila strašidla, princezny a někdy i obyčejní lidé a já jsem si je tady představovala. Tento nádherný hrad, který je zajímavý nesourodými stavbami z různých století je vhodný pro fantazírování. Není šance, že by vás prohlídka zklamala. Protože pokud se tak stane, můžete si za to sami. Chybí vám v tom případě představivost.
Já a můj pan Faun jsme prošli touto českou Narnií s úsměvem a vtipem. Velice se mi líbilo, když na mé všetečné dotazy odpovídal: „No tak to vám nepovím. Je to další z mnoha tajemství, která si tento hrad nechává pro sebe. A já ty tajemství znám a dokažte, že ne!
Děkuji Vám pane Faune a pozdravujte v Narnii. Vaše Lucinka.
