Na příkaz děti fotily své sexy pózy před třídní učitelkou

"Pane řediteli, připadá vám normální, aby se 13leté děti fotily ve spodním prádle v sexy pózách a posílaly fotografie pořádající agentuře, kterou si škola najala? Vždyť je to nabádání k pornografii"... lamentuje rozhořená matka...

Maruška

Hurá, už je mi třináct! Právě jsem nastoupila na víceleté gymnázium. Je moc fajn, že můžu potkat nové kamarády, proto jásám, když nám ve třídě učitelka oznámí, že hned první týden po nástupu do nové školy, pojedeme s celou třídou na adaptační pobyt mimo školu. Prostě takový teambuilding.

Škola si najala agenturu, která nám, dětem, připraví program. Zatím vypadá vše ok, lektorky, které zajišťují program, jsou mladé a rozumíme si s nimi. V rámci utužení kolektivu přijdou školou najaté lektorky s nápadem: „Děti, zahrajeme si super hru. Vyhraje ten, kdo nám pošle svoji nejvíce sexy fotku. Foťte se sami i mezi sebou navzájem a pošlete nám fotky na mobil a my je pak vyhodnotíme.“

To se mi samozřejmě nelíbí, tak posílám své mamce video, kde se jí ptám, zda jí to přijde normální. Všichni jsme ve spodním prádle, kluci jsou svlečení do půl těla. No jo, ale když se této aktivity nezúčastním, budu prostě černá ovce. Ostatní spolužáci tu soutěž přijali s nadšením. Tak jo, dobře, zapojím se, ale nechce se mi. Zároveň jsem soutěživá, chci vyhrát. Nechci, aby mě spolužáci odvrhli, že trhám partu, kdybych se nezapojila. Udělala jsem pár fotek a poslala je cizím lektorkám z agentury. Spolužáci si nás také fotili. Naše třídní se strachovala, že nám asi bude u vody zima, když jsme ve spodním prádle. Namítala jsem, že se přeci můžeme fotit i oblečené. Nulová odezva.

Jé, to jsem fakt nechtěla. Ty fotky už někdo hodil na Instagram. Chjo, teď nevím, co mám dělat.

…………………………….....................................................................................

Zpět ze školního výletu

Matka: Pane řediteli, to nemůžete myslet vážně, připadá vám normální, aby se třináctileté děti fotily ve spodním prádle v sexy pózách a posílaly fotografie pořádající agentuře, kterou si škola najala? Vždyť je to nabádání k pornografii.

Ředitel: No, nemělo se to stát. Škola se Vám omlouvá a tady máte čestné prohlášení od agentury, že už všechny fotky smazala a nebude je dále používat. Jen chci podotknout, že děti nikdo nenutil, aby ty fotky dělaly.

Matka: Jak to myslíte, že děti nebyly nuceny k této aktivitě? Vy jste byl ve svých třinácti letech natolik vyspělá osobnost, že jste dokázal odporovat autoritě a nevadilo Vám být vyloučen z kolektivu vrstevníků, protože trháte partu?

Ředitel: Nevím, co víc po mně chcete. Agentura už ty fotky nemá. A třináctileté děti si přeci podobné fotky fotí doma a dávají si je na Instagram.

Matka rezignovaně odchází z ředitelny s cárem papíru – potvrzení od agentury, která prý už žádné fotky nemá.

………………………………….........................................................................................

Kamarádka na telefonu

Kamarádka matky: Hanko, to snad nemyslíš vážně! Nesmíš se vzdávat. Dej to na policii. Vždyť se jedná o nabádání k pornografii.

Matka: Ne, nedám. Nic se nestane. Nikdo nebude potrestaný. Aktivitu prý vymyslely dvě mladé holky z najaté agentury, určitě tím neměly na mysli nabádání k pornografii. Jen jim prostě nedošlo, jak moc nevhodné to je. Nemůžu na policii. Uškodila bych dceři v nové škole. Probíhaly by výslechy všech žáků, rodičů, kantorů. Ona by byla jako černá ovce a kolektiv by jí odsoudil. A za co bojovat? Potrestá policie viníka? Ne. Nepotrestá. Kdo je viník? Jaký má být trest? Ne, policie není řešení.

Kamarádka matky: Dobře, tak alespoň sepiš celou událost zřizovateli školy a zřizovateli toho školského zařízení, té agentury pro děti. Musí to přeci někdo vědět.

Matka: Ne, nezlob se. Nemám na to sílu a nechci ublížit dceři. Nebyla by v kolektivu oblíbená a zavařila bych jí to u kantorů na několik let dopředu.

Kamarádka matky: Ok, když ne ty, tak já. Nemůžu prostě mlčet. Napíšu blog a zveřejním to anonymně, když budeš chtít. Lidi se to musí dozvědět. Není přeci normální, že k těmto situacím dochází v průběhu školní docházky. Nebo už snad žijeme v nějakém americkém hyperkorektním zvráceném světě, kde je ve školním věku normou být nejlépe bipolární transgender, oslovovaný nejlépe zájmenem „ono“, pokud možno s barevnou pletí, tričkem s duhou a na školním výletě udělat pár sexy scén a ty pak postnout na Instáč?

..................................................................................................................................

Epilog

Příběh se skutečně stal, nemám svolení konkretizovat školu, agenturu, jména a lokalitu.

Jak byste tuto situaci řešili vy, čtenáři? Je toto správný směr, kterým se české školství ubírá? Má být vůbec někdo potrestán? Pokud ano, jak? Nebo je celá situace v dnešním světě normální a pouze já v tom skutečném příběhu vidím něco hodně prohnilého?