Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Autorka má výjimečný talent k poutavému vyprávění, takže se do všeho, co líčí, hned vžijete, prožíváte to spolu s ní a trnete úzkostí a hrůzou. Všechno začíná v idylickém předválečném Československu, kde život holčičky narozené v roce 1930 do láskyplné a dobře situované rodiny zpočátku vypadá pohodově a normálně, ale postupně se nad ním stahují mraky – i když to, co za pár let nastane, si nikdo neumí představit ani v nejhororovějším snu. Postupně s protagonistkou prožíváte, jaké to je, když jste stigmatizováni jako „nižší rasa“ a připravováni o další a další stránky běžného života, od příkazu odevzdat všechna domácí zvířata (což znamenalo vzdát se kanárka), přes zákaz jezdit tramvají a chodit do školy, po stěhování celé rodiny do stísněných poměrů, kde směla obývat jen jedinou místnost… Následuje transport do Terezína, kde dívka žije v dětské skupině, kterou dokáží obětavé vychovatelky stmelovat a vlévat do mladých duší naději, odhodlání a pevné morální hodnoty… a pak transport do nepředstavitelně hrůzných poměrů dalších koncentráků, jejichž přežití se rovnalo opravdu zázraku.
Všechno graduje jako v promyšleném hororu, přitom je to jen střízlivý popis skutečnosti. Tohle vylíčení holocaustu je působivější než různá jiná, která jsem kdy četla, snad i kvůli tomu pohledu dětskýma očima.
Nahlédnutí do socialistického Ruska
Snad ještě zajímavější, protože unikátní, je vylíčení toho, co v životě protagonistky následovalo po válce. Sovětští vojáci poslali osvobozené vězenkyně vlakem na východ, do hloubi Sovětského svazu, ostatně z Československa byly v té době osvobozené od nacistů sotva Košice.
Ve skupině vězenkyň zaujala tehdy čtrnáctiletá Evelina vojenského lékaře, který se ji rozhodl adoptovat a nabídl jí, aby žila s jeho rodinou v Leningradě. Její kamarádky jí radily, aby souhlasila, vždyť se může později vždycky vrátit domů. Realita ale nebyla nijak růžová – dívka, která stále vzpomíná na život v předválečné Praze, po které se jí stýská, připravená o všechny příbuzné a o vlast, se najednou ocitá v drsných poměrech běžné sovětské domácnosti. A nejde jen o nepohodlí spojené s tím, že rodina obývá v komunálním bytě jen jedinou místnost, což byla běžná dobová praxe, že trpí hmotným nedostatkem (i když ne vysloveně hladem) a všechno je na lístky, nebo se na to stojí nekonečné fronty… ale dospívající dívka hlavně strádá citově, protože výchova adoptivních rodičů je velmi přísná, restriktivní a postrádá pochopení a láskyplnost. Evelina nesmí vůbec mluvit o své minulosti, nikdo nebere ohledy na to, že zvládat celý nový život a studium v ruštině je pro ni těžké. Nakonec ale úspěšně vystuduje, stane se (paradoxně) učitelkou němčiny a založí si šťastnou rodinu s milujícím manželem a dětmi. Hledání vlastního bydlení ale představuje velmi tvrdý oříšek…
Tohle všechno je v knize vylíčeno už stručněji, ale přesto to otevírá fascinující vhled do sovětského života a kultury té doby – všechno je z našeho současného pohledu zvláštně drsné, uspokojování základních životních potřeb je nesmírně náročné, na druhé straně neexistují maloměšťácké praktiky běžné v socialistickém Československu, kdy se třeba bedlivě sledovalo, kdo vyvěšuje do oken při komunistických svátcích praporky, a pokud to neudělal, mohlo to mít dopady třeba v omezení možnosti vycestovat, studovat a podobně.
Jakýsi happyend nastává až na samém konci, kdy se vypravěčka ve svých pětašedesáti letech opět natrvalo usazuje ve své milované Praze.
Je to vlastně zajímavý příspěvek k současným oblíbeným debatám o ruské mentalitě: k tomu autorka říká, že nelze generalizovat, protože ruská společnost je velmi rozvrstvená; ale z kontextu vyprávění si člověk může udělat představu, co je v ruské kultuře běžné až samozřejmé – přinejmenším různá omezování, zákazy a samozřejmé přijímání všemocnosti výše postavených nabobů. Při takové hrubozrnnosti myšlení není divu, že je okolním menším národům automaticky připisována úloha vazalů – buď těch „našich“, nebo těch „cizáckých“, a jiná možnost neexistuje. Tedy tohle už dodávám za sebe, protože autorka nikoho neposuzuje a její pohled na svět zůstává velmi laskavý. Jen holocaust nedokáže jeho původcům odpustit – a v tom má jistě pravdu.
Evelina Merová, Opožděné vzpomínky, Barrister &Principal 2021
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Z Železné Ursuly hrdou babičkou? Budu osobnější, slibuje von der Leyenová
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před pár týdny oznámila, že hodlá svůj post obhajovat...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Odstartovaly každoroční oslavy prvního máje. V Praze se koná tradiční studentský majáles a lidé se...
KOMENTÁŘ: Padne-li Ukrajina, migrační pakt uprchlíky nezastaví
Premium Hlavním předvolebním tématem před evropskými volbami do europarlamentu je migrační pakt, migrační...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O jeho smrti...
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.