Vzorník špatného překládání

Zase mi hnul žlučí neuvěřitelně zfušovaný překlad. Jedná se o knihu Přírodní zahrady od Christine a Michael Lavelleových, kterou vydalo nakladatelství Fortuna Libri v roce 2010. Knížka je to nádherná, má krásné fotky i úpravu a těšila jsem se na ni, ale v podstatě nesrozumitelný překlad její první třetiny mi dokonale zkazil náladu.

Autoři mají sice francouzská jména, ale originál je anglický, což je jazyk, ve kterém se u nás stále děje nejvíc překladatelských zvěrstev. Kniha má tři části, první obecnou do str. 92 – údajně přeložili (podle mě jen prohnali překladačem na googlu a ani si po sobě nepřečetli) Matouš a Pavla Iblovi a její louskání je čirým utrpením, zatímco druhé dvě části jsou v pořádku: prostřední pasáž o zvířátkách převedla Helena Kholová a poslední oddíl o rostlinách Jitka Herynková.

V tiráži jsou uvedeny i dvě redaktorky, které podle mě buď nemohly text vidět, nebo jsou negramotné.

Uvedu příklady neuvěřitelně klopotných pasáží, kde marně tápete, co tím chtěl básník (tedy anglický originál) říct, a česká gramatika dostává na frak.

Strana 11:  „Tvůrci přírodních zahrad stále více zaujímali zásadnější přístup a při jejích návrzích napodobovali přírodu.“ Na stejné straně: „Vážky dokážou ulovit hmyz v letu – a to je vskutku pozoruhodný zážitek.“ – Nevím, kolik čtenářů už vlastnoručně ulovilo hmyz v letu kupříkladu na rogalu a může to potvrdit. Tipovala bych, že v originálu bylo spíše míněno, že vidět něco takového je pozoruhodný zážitek.

Výživná je i strana 22 s celou řadou perel. Zkuste pochopit tohle: „Zahrady na předměstích se mohou při povrchním pohledu zdát navzájem velice podobné, ale jako celek, tím jak jsou odlišné, vytvářejí mozaiku, a proto představují maximum příležitostí pro zástupce fauny, kteří jsou buď již přítomni, nebo teprve čekají, že se nastěhují, až budou podmínky příznivější.“

Najdete tu strašlivé vyšinutí z vazby, které by neprošlo ani na základní škole: „Pro mnoho tvorů je podzemní vrstva nejdůležitějším místem, protože tam tráví buď část, nebo i celý život.“

Úžasná je definice biodiverzity: „Jednoduše řečeno biodiverzita je všezahrnující slovo, které vytvořili vědci, aby popsali mnohočetné rozličné formy života na planetě Zemi.“

Hned na straně 24 najdete tento skvost: „Ve skutečnosti jsou však dešťové srážky velice nestálé jak v pravidelnosti, tak v množství, a nejlepší rostliny pro vaši zahradu jsou takové, kterým se ve vašich podmínkách dobře daří.“ A ještě další lahůdková definice: „Trvání světla během dne určované zeměpisnou šířkou a ročním obdobím je známo pod označením délka dne a je charakterizováno počtem hodin.“

Už jen poslední příklad – na str. 88 jsem se chtěla dovědět, co je to fracouzská jardin potager, ale bohužel je to popsáno tak, že jsem to vůbec nepochopila: „Kompozice je kombinací stylů odmítajících nezbytnost či pěstovat plodiny v upravených řadách.“

Musím říct, že jelikož se překládáním sama živím, mimořádně mě hlodá, že Matouš a Pavla Iblovi tuhle práci dostali, že ji mohli odvést v tak příšerné kvalitě, pravděpodobně aniž pochopili, co napáchali, a že jim ji nakladatel nehodil na hlavu a zřejmě i zaplatil. Pobuřuje mě to. Auto, které je neschopné jízdy, si nekoupíte. Stůl, kterému chybí noha, si nekoupíte. Ale krásnou knížku zatavenou ve fólii si koupíte – a pak zjistíte, že se nedá číst. Co můžu dělat? Jedině si od nakladatelství Fortuna Libri už nikdy nic nekoupit.