Zajímavé téma, ta obliba kremací u nás v ČR asi souvisí s rozšiřováním ateismu, pamatuji si již z mládí, že mě překvapila aktivita "Spolku přátel žehu", nebo jak se to jmenovalo. Že tu byli jistí průkopníci. Jaké měli argumenty, nevím, ale nějak to zafungovalo. Mému tátovi, který nebyl věřící, jsme uspořádali kremaci, a jeho bratrovi, věřícímu, pohřeb do země. Určitě je důležitá forma rozloučení, psala jsem podklady pro proslov jak pro strýce, to si vyžádal farář, tak pro tátu, to chtěli v kremačním ústavu. Pohřeb v kostele byl slavnostnější, v kremačním "domě" takový profesionální, rozdíl by i v tom, kolik kam přišlo lidí. Je to rozdíl žít celý život na vesnici, kde tě hodně lidí zná, než ve městě, kde se vazby snadno přetrhají. I tak bylo obojí důstojné. A teď, doufám, že oba odpočívají v pokoji.