Rok 1938 dětskýma očima: cesta časem zpátky

Román britské autorky Ruth Boswell Nějaká vzdálená země vám nejen poskytne velmi plastický a dojímavý vhled do předválečného světa, ale také vám umožní daleko lépe proniknout do toho, jak historicky vypadaly vztahy mezi Čechy a Němci, nebo jak v Čechách žily asimilované židovské rodiny.

 “Nějaká vzdálená země” - možná poznáváte úryvek ze známého citátu britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina poté, co uzavřel s Hitlerem Mnichovskou dohodu. Zdůvodňoval tak, že obětování Československa je přijatelnou cenou za zachování míru v Evropě. Právě tato slova ve své době vyvolala v duších Čechů nesmírnou hořkost, zklamání a deziluzi. Ruth Boswell bylo v té době osm let, ale mnichovské události se jí vtiskly hluboko do paměti. Snad i proto, že tolik ovlivnily její vlastní život.

Ruth Boswell žije od roku 1939 v Británii a stala se známou televizní a filmovou producentkou a scénáristkou. Své dětské zážitky teprve po letech ztvárnilav beletristické podobě. V únoru 1939, jen několik týdnů před německou okupací, ji rodiče poslali samotnou do Anglie k příbuzným, a tím jí nepochybně zachránili život. Její matka opustit Československo nemohla a zahynula v koncentračním táboře. Příběh zčásti vnímáme očima dětské protagonistky Anny a tyto pasáže jsou tím působivější, že jde nepochybně o autentické vzpomínky. Stejně tak se projevuje i vizuální zaměření autorky – jednotlivé scény na sebe navazují jako v napínavém filmu, a filmová podoba by příběhu určitě slušela.

Pronikneme tedy do života partičky dětí na pomezí pražských čtvrtí Vinohrady a Žižkov, jejichž dobrodružství vzdáleně připomínají Rychlé šípy – až na to, že v dusivé atmosféře války na spadnutí si děti hrají na budování krytu a vojenské ošetřovny a hromadí zásoby potřebné k přežití. Celá země se připravuje na válku, plynové útoky a bombardování, a vyostřují se také vztahy mezi dětmi různých národností. Na Anninu partu neustále útočí skupina nacisticky laděných německých dětí, která pozná, že Anna je židovka, a vybírá si ji za oběť šikany. Čeští kamarádi ji ale chrání.

Střih na rodiče protagonistky – a vnímáme matčiny úzkosti a obavy z nejisté budoucnosti, její zlé předtuchy, ale i naději, že všechno přece jen dobře dopadne, vždyť kdo by si dokázal představit hrůznou realitu, která následovala... Nový střih na Liberec – tehdy Reichenberg – do života místní nacistické honorace, mezi kterou se Annin židovský otec úspěšně pohybuje. Ovšem jen dokud nevyjde najevo jeho “méněcenný” původ, pak události naberou rychlý spád... A další střih: malá Anna odjíždí sama vlakem do Londýna, maminka ji ujišťuje, že ji bude brzy následovat, ale to se už nepodaří.

Zápletka je složitější, ale nebudu ji prozrazovat – jen ujišťuji, že příběh je velmi napínavý.

Osobně mě zaujal jeden aspekt tohoto vyprávění - pozdější generace si už vůbec nedokáží představit, jak tehdy ve skutečnosti vypadaly vztahy mezi Čechy, Němci a Židy. Jestliže se dnes na ně někdo snaží aplikovat současná měřítka politické korektnosti, s reálnou dobovou situací se to úplně míjí. Konkrétně: lidé měli daleko silnější pocity příslušnosti k vlastnímu národu než dnes, daleko reálnější a hmatatelnější bylo jakési kolektivní vědomí nebo, chcete-li, i reálná “kolektivní vina”. Němci opravdu ve své většině Čechy pohrdali a špatné vztahy kořenily hluboko v minulosti. Dnešní móda rozněžňovat se nad osudy odsunutých Němců, litovat je a narážet jejich odsun na kopyto dnešních “multikulti” a politicky korektních hledisek může fungovat jen jako vyjádření k dnešním problémům - ale bohužel pomýlenými prostředky, protože podle mého nejlepšího přesvědčení naprosto nemáme právo jednání tehdejších lidí soudit. Stejně tak může čtenáře překvapit i to, s jakou samozřejmostí se židovská holčička, jejíž mateřštinou byla němčina, identifikovala s českým národem a češstvím. Román Ruth Boswell vám zkrátka umožní, abyste se do tehdejších poměrů naplno vžili – bez jakýchkoli tezí a poučování, prostě jen na základě vnímaných reálií.

Tuto knihu jsem překládala a dostala jsem se k tomu netypickým způsobem. Rodiče mého přítele jsou totiž Češi žijíci dlouhá léta v Londýně a Ruth Boswell je jejich sousedka. Právem se domnívala, že její kniha by měla pravděpodobně větší čtenářský ohlas v Čechách než v Anglii, a obrátila se na ně, zda neznají nějakého překladatele do češtiny. Znali.

Rukopis mě strhl a brzy jsme s Ruth našly i ideálního vydavatele, nakladatelství Argo.

A tak knížka spatří už v nejbližších dnech světlo světa. Ruth Boswell přijíždí na její křest do Prahy a já se moc těším na osobní setkání.