Proč se před zimním slunovratem stresujeme

Letos je mi zvlášť nápadné, jak si každý, koho potkám, spojuje Vánoce se stresem. Do vánočního čísla časopisu, kde pracuji, přispěla jedna psycholožka radou, aby si ženy vybíjely stres z návštěv příbuzných a vůbec z Vánoc bušením a energickým kopáním do polštářů, eventuelně zapichováním špendlíků do hadrové panenky představující člověka, který jim jde obzvlášť na nervy. Nakonec se nám to tam o fous nevešlo, ale jedině kvůli grafickému layoutu. Ale kdoví, třeba někdo potřebuje strávit Vánoce právě takhle.    

„Hlavně se před Vánoci neuštvi!“, „Nějak ty svátky přežij!“, to jsou nejtypičtější věty, které teď na potkání ze všech stran slýchám. Zdá se mi, že úplně všichni lidé nadávají na předvánoční stres a děsí se ho, ale zároveň sami přikládají pilně ruku k dílu, aby tento stres co nejvíc vystupňovali. Zcela dobrovolně se mačkají v obchodech, na ulicích a v dopravních prostředcích a nakupují hromady jídla a předmětů, které podle mě nemohou nikdy spotřebovat, a uklízejí a pečou cukroví až do úplného úpadu.

Osobně nevidím vůbec žádný problém v tom, aby si člověk vybral z Vánoc jenom to, co je mu příjemné. Je fakt, že kupování dárků jsme si v naší rodině hodně zjednodušili, každý z nás prostě napíše Ježíškovi seznam a ostatní si ho rozstříhají nůžkami a ty věci zakoupí. Plus něco drobného jako překvapení, ale dohromady mi nákup dárků zabere tak hodinu až dvě čistého času. Výroba trochy cukroví taky tak nějak, a to je vlastně všechno, protože necítím žádné puzení k rituálnímu velkému úklidu. Takže kde jako má být ten stres?

Skoro se mi zdá, že vánoční stres má určitou rituální úlohu, že je jakousi úlitbou prastarým pohanským božstvům slunovratu. Že totiž podvědomě nevěříme v návrat slunce a prodlužování dnů, kdybychom to nevykoupili nějakou sebeobětí a utrpením. Nejlépe by bylo přinést zvířecí nebo lidskou oběť, ale jelikož od tohoto zvyku bylo už dávno upuštěno, musíme aspoň trochu potrápit sami sebe. Jen tak si zasloužíme nadějeplný vstup do nového roku.

Ostatně i moje dvě kočky jsou v těchto dnech nějaké neklidné, pohrdají téměř všemi lahůdkami, které jim můj přítel nabízí (například konzervu kombinující lososa, sépii a karotku), obcházejí nespokojeně plné misky a nervózně škubají ocásky. „A to má jako být všechno?“ říkají.