Proč nemáme víc elektřiny z větru

Česká republika vyrábí z obnovitelných zdrojů (hlavně z větru) pouze 6,5 % své elektřiny, přitom to podle plánu mělo být už 8 %. Kde to vázne?

Původně jsem si myslela, že u nás dostatečně nefouká. Pak jsem si přečetla vysvětlení lidí z ČEPS (Česká energetická přenosová soustava), jaký je pravý důvod potíží s větrem. On totiž někdy fouká a někdy ne, a to může ohrožovat přenosové sítě, v nichž je potřeba velmi náročně udržovat stálé napětí. Elektřinu nelze skladovat a obnovitelné zdroje mají prioritní vstup do sítě, takže když to například v severním Německu začne pořádně fičet, naše sítě se přehltí také, hrozí jejich zhroucení, a odstavovat tepelné a jaderné elektrárny je práce pro vraha a navíc je to nevýhodné i finančně. Pochopila jsem z toho, že ČEPS se se všemi těmito obtížemi statečně potýká, jenže v zásadě je nelze zvládnout rozumným a efektivním způsobem.

Teď se ale dovídám, že ekologické organizace žádají odvolání představenstva společnosti ČEPS, která selhala v přípravě sítí na nové solární a větrné elektrárny, ačkoli na to měla sedm let času. V okolních státech se kupodivu daří to, co naši experti z ČEPS pokládají za nadlidský a nesplnitelný úkol, běžně zvládat. Státy jako Británie, Německo, Itálie a Španělsko své rozvodné sítě na větší podíl obnovitelných energií skutečně připravily. Ve Španělsku nedávno dosáhl na pár dní podíl větrné energie na celkové spotřebě elektřiny celých 53 %. Cílem EU je produkovat v nejbližších letech 20 – 30 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tak proč se to zrovinka u nás zaseklo?

Co se týče argumentu, že přebytky energie se nedají skladovat, ve skutečnosti existuje několik možností: odstavit větrné turbíny (což se nedělá, protože čisté zdroje mají přednost před konvenčními), odstavit jiné elektrárny (reaktory našich jaderných elektráren se beztak odstavují několikrát do roka), elektřinu exportovat, nebo ji skladovat v přečerpávacích vodních elektrárnách. Jistě je možné vyvinout dostatečně sofistikovaný systém nakládání s energií, který v západní Evropě běžně realizují.

Pochybuji, že jsou lidé z ČEPS tak neschopní jako odborníci. Spíš jsou sami produkty uplynulých desetiletí, kdy se otevíraly stále nové povrchové doly a budovaly se nové jaderné elektrárny, jsou s uhelnou i jadernou energetikou provázaní personálně, celými svými zkušenostmi a sítěmi vztahů, a obnovitelné energii zkrátka nefandí.

Není pak divu, že i současná navrhovaná energetická koncepce vypadá podle toho. Včetně toho nešťastného prolomení limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách a plánů na další jaderné elektrárny. Copak jsme opravdu odsouzení žít v evropském energetickém skanzenu?