Ponor do světa jedné divoké básnířky

Metoda, jakou Alice Horáčková zvolila pro svoji knihu o Vladimíře Čerepkové, mě nadchla. Forma „nastříhaných“ dokumentů a záznamů rozhovorů, které autorka sama příliš neinterpretuje a prezentuje je v syrovém stavu, ponechává na čtenáři, aby si všechno domýšlel sám – pokud vůbec chce, protože to ani není nutné...  

K silnému čtenářskému zážitku člověku úplně postačí vstřebávat dobovou atmosféru, reálie, vnější projevy Čerepkové tak, jaké zřejmě opravdu byly – rozkolísané a rozlítané mezi extrémy, vzájemně si odporující, plné emocí, rozhárané, spontánní, impulzívní... S autorkou přitom spoluprožíváte napínavé pátrání a postupné odhalování složité, nejednoznačné pravdy, hledání a kontaktování svědků, přátel, kolegů, lidí ze světa pražské bohémy 60. let, odkrývání písemného materiálu z dusivého světa děcáků a pasťáků let padesátých a raných šedesátých... a přitom se hodně dozvíte o ovzduší té doby a vyjeví se vám široké panorama plné plastických detailů, jaké se jinak daří vyvolat jen málokomu. Šedesátá léta a jejich atmosféru si pamatuju jen z dětství, ale zdá se mi, že této knize se daří vyvolat dokonale autentický dojem.

Stejně tak mnohé vytušíte o hlubokých zraněních na duši, jaké působí nefunkční rodina, ačkoli se tu nic netvrdí s autoritativní jistotou a nejsou vynášeny soudy: a to je dobře. Jaká byla matka Vladimíry Čerepkové ve skutečnosti – o otci nemluvě – se musíte jen dohadovat, v pouhých náznacích a v různících se pohledech se dovídáte, co bylo tak hluboce v nepořádku.

Tenhle „suše dokumentaristický“ a trochu detektivní styl mě uchvátil – v protikladu ke stylu, abych tak řekla, „kosatíkovskému“, kde autor stále něco interpretuje po svém a syrové reálie uvádí jen spoře, což často vede k upadání do zažitých škatulek a klišé. Tohle Alici Horáčkové ani v nejmenším nehrozí.

Zvlášť zábavné je přesné vykreslení figurek pamětníků doby jako je Ludvík Hess, kde se autorka zdrží vlastního úsudku a pouze cituje a popisuje, co slyšela a viděla – což je daleko působivější, než kdyby napsala „ten pán je takový a makový“. Smála jsem se pod fousy!

Kniha je mimořádně vymazlená také výtvarně a graficky (Pavel Růt zase zazářil), takže celek je i pastva pro oko – a vlastně se jedná o mnohovrstevnou pastvu pro duši. Můžete analyzovat, vciťovat se, dumat nad proviněními totality i nad tím, co nám působí naše matky, můžete psychologicky rozebírat básnířčin osud, sledovat, kde a z čeho se rodí její působivá spojení slov a myšlenek, jak se v jejích verších prolínají proudy podvědomí s ostrými střihy detailů okolního světa... a můžete přemítat o lidské svobodě a předurčenosti individuálního osudu.

Alice Horáčková: Vladimíra Čerepková – beatnická femme fatale, vydalo Argo