Pod závojem v Saúdské Arábii

Právě jsem dokončila překládání knihy V zemi neviditelných žen, příběhu britské muslimské lékařky, která vypráví o tom, co ji potkalo v Saúdské Arábii, jedné z nejkonzervativnějších muslimských zemí světa. Poměrů v téhle zemi se upřímně hrozila.

Kniha, kterou chystá k vydání nakladatelství Triton, tak vlastně poskytuje odpověď na častou otázku, zda nám ze strany muslimů či Arabů hrozí nějaká pohroma. Pravda je taková, že není muslim jako muslim, většina na tom bude s mírumilovností a snášenlivostí podobně jako třeba křesťané nebo jakákoli jiná populace, ale v současnosti jsou hodně viditelní muslimové fanatičtí, rigidní, naprosto nesnášenliví a agresivní. A právě takoví se v Saúdské Arábii podílejí na vládnutí. Královská dynastie jim ponechává velkou moc a vše se podřizuje právu šaría, ale samotným obyvatelům země to asi moc příjemné není.

Autorka knihy doktorka Qanta Ahmedová má pákistánské kořeny, vyrůstala v Anglii a od svých studií žije v USA. Je tedy zvyklá na západní volnost sebevyjádření a neustálé omezování žen v Saúdské Arábii, kde strávila dva roky prací v nemocnici, ji pochopitelně iritovalo. Jen s odporem a sebezapřením snášela povinné zahalování žen na veřejnosti „černým polyesterovým vězením“, abájami a šátky dokonale kryjícími vlasy, zákaz řízení aut pro ženy, nebo zákaz, aby se na veřejnosti spolu objevovali muži a ženy, kteří k sobě nepatří (nejsou v příbuzenském poměru), takže si nemohla s kolegy ani jít sednout do restaurace, nebo přinejmenším riskovala náhlý vpád mutawů – náboženské policie, která řeší přestupky ranami pendreků a vězením. Večer nebylo ani kam jít do divadla, do kina nebo na koncert – nic takového se v Rijádu nenabízelo. Nanejvýš mohla vyrazit za sportem do posilovny vyhrazené jen ženám, nebo na domácí večírek, kde byly také samé ženy. To všechno ji velmi dusilo.

Na druhé straně si během svého pobytu v Arábii překvapivě upevnila svoji náboženskou víru a zažila extatické stavy na pouti do Mekky zvané hadž, kam smějí jen muslimové a autorka o ní podává podrobnou reportáž. (Dnes ovšem není problém najít na internetu najdete videa zachycující, jak to při rituálním obcházení svatyně Ka’aba v Mekce nebo při házení kamínků na sloupy představující ďábla chodí.) Se svými kolegy a kamarádkami v knize často diskutuje o islámu a dovídá se (a čtenáři s ní) mnoho zajímavého o islámských ideálech trpělivosti, smířlivosti, stálosti, pokory a snášenlivosti. Militantní až zuřivou frakci tvoří právě jen malá část islámských duchovních – wahabisté a jejich pravá ruka mutawové – kteří jsou naneštěstí tak velmi vidět.

Můj dojem teď je, že islám je velice starozákonní náboženství, s Biblí má společného jediného neviditelného Boha, zákaz modloslužebnictví, řadu shodných postav jako například Abrahama nebo archanděla Gabriela. Zajímavé je, že čest a dobrá pověst rodin (ono i v našich krajích dobře známé „co by tomu řekli lidi“) se v obrovské míře odvozuje od cudnosti a počestnosti žen, z čehož pramení ty snahy o jejich izolování v soukromí, zahalování, bránění ve volném pohybu a snaze, aby ženy byly pod stálým dohledem a ochranou. Jinak ale ten šátek kryjící vlasy není zas tak moc odlišný od toho, jak i u nás nosily vdané ženy šátky, řekněme ještě v předminulém století.

Ta důsledná segregace mužů a žen, zdůvodněná tím, že ženy už jaksi svou pouhou existencí provokují k sexuálním myšlenkám a úmyslům, samozřejmě vyúsťuje v to, že to tak opravdu je – jde o klasické sebenaplňující proroctví. Muži jsou silně nadržení, což se projevuje třeba krajně riskantním stylem řízení, který je tu zcela normální, a velkým počtem havárií a zabitých dětí v ulicích.

Co když se islám rozšíří i u nás?

Pokud by se muslimská víra u nás víc rozšířila – čemuž už nasvědčuje mnoho internetových stran v češtině, které vychvalují třeba zahalování a další islámské zvyky, i docela častý výskyt po zuby ošátkovaných postaviček v pražských ulicích – záleželo by na tom, zda by za tím stála ta jeho nesnesitelně militantní, nebo ta snášenlivější větev. Pozitivní by snad mohlo být, že by ubylo opilců a konzumovalo by se méně (nezdravého) vepřového… Každopádně některé zvyky jsou na naše poměry dost zvláštní. Například pravověrný muslim musí pětkrát denně (na volání muezzina) se vším na půl hodiny seknout, omýt se a modlit se na koberečku tváří k Mekce, včetně opakovaného padání obličejem na zem... a po tu dobu se musí zavřít obchody, restaurace apod. Takže z toho by mohla plynout zábava i pro zaměstnavatele a podnikatele.