O efemerní povaze kávy a prezidentů

Už je to tak, lidstvo začalo popíjet kafíčko zhruba před dvě stě padesáti lety a asi v té době začalo také volit prezidenty. Je možné, že vzhledem k choulostivosti kávovníku vůči změnám klimatu budeme muset s holdováním kávě během pár desetiletí přestat. A prezidenti? Ti možná také zmizí s určitou historickou epochou…

Dočetla jsem se, že kávovník je ohrožený globálními změnami klimatu víc než jiné rostliny. Je totiž dost háklivý. Asi dvě třetiny současné kávy pochází z biologického druhu Coffea arabica, původem z Etiopie, který má jemnou chuť a je dražší než druhý druh zvaný robusta, Coffea canephora. Divoký kávovník roste v Africe ve vyšších polohách, v zastíněných a vlhkých lesních lokalitách, a nejlépe mu vyhovují teploty 18 – 21 stupňů. Už při teplotách nad 23 stupňů ztrácejí plody kvalitu a chuť a při dlouhodobém zvýšení na 30 stupňů opadají rostlinám listy. Také každoroční vegetační cyklus vyžaduje zvláštní delikátní rovnováhu přírodních podmínek – ze začátku sušší období, a pak, když rostliny nasazují na květ a když zrají plody, zase vlhčí, přičemž ale nesmí pršet až příliš.

Hlavně ve východní Africe už dnes v důsledku klimatických změn výnosy kávy klesají na historické minimum a 26 milionů farmářů, kteří se pěstováním kávy živí, se bojí o obživu. My ovšem nejdřív můžeme čekat, že ceny kávy vyletí nahoru. Jak to dopadne? Možná se podaří vypěstovat odolnější kávovníky, nebo budeme muset slevit z lahodné chuti kávy, a nejpravděpodobněji si kafíčko budeme popřávat jen jako vzácnou pochoutku.

Historicky je aspoň v evropské civilizaci pití kávy relativní novinkou. Káva se začala pěstovat zhruba v 6. století, kdy byly rostliny přivezeny z Etiopie do Jemenu. Ale teprve v 17. a 18. století, když Evropané založili v koloniích kávové plantáže, začala káva pronikat na náš kontinent.

Udivilo mě, když jsem si uvědomila, že tyhle dva jevy - káva a prezidenti - mohou nakonec být charakteristické pro stejnou historickou epochu.

Prezidenti se totiž datují od 18. století, kdy se začali volit v USA, a možná postupně zaniknou nebo se stanou jen dekorativními fígurkami jako evropští monarchové. Vládnout či rozhodovat budou spíše nadnárodní korporace, globalizované sítě vládnoucí ekonomikou a informacemi, nebo zase naopak (jak bychom si přáli my ekologové) místní komunity. Prezident je postava související s národním státem, který by měl reprezentovat, čili s vlastenectvím. Proto můj největší - a teď už jediný - požadavek na prezidenta je, aby nám (teď v sobě křísím poslední špetku vlastenectví) nedělal ostudu, a to ani ve světě, ani před námi samými. Neboli abychom se nemuseli stydět. Což vůbec není tak samozřejmé, jak by mělo být.

Od loňského prosince – kdy měl nastat konec světa a možná v jistém smyslu nastal - se v tkáni světa údajně cosi změnilo a nastala nová doba, kdy se podle některých názorů začínáme rozhodovat srdcem. Sice jsem vůči těmto teoriím skeptická, ale svoji prezidentku jsem jednoznačně volila srdcem. Nechci, aby byla přikládána tak velká váha ekonomickým záležitostem, a přeju si ve společnosti nejen atmosféru obyčejné lidské slušnosti, ale ještě něčeho navíc – nevím, jestli to nutně musí být duchovní hodnoty, ale představovala bych si jakousi všeobecnou moudrost a kultivovanost jako vizi nebo metu, ke které bychom chtěli konsenzuálně směřovat.

Tak. A teď si jdu uvařit kafíčko.