Naše nejmenší kočka

Mokoška z našich tří koček nejvíc připomíná plyšovou hračku. Naše kočičí sestava vypadá takhle: největší je kocour Černobog, zvaný Hustouš nebo také Alfáč od „alfa samec“, střední velikosti je Sofinka, důstojná čtrnáctiletá kočičí dáma, a docela malinká je Hustoušova rodná sestra z jednoho vrhu Mokoška.

Napadlo mě napsat zrovna o Mokošce, protože jí věnuju ze všech tří koček nejmíň pozornosti a měla bych to napravit. Mokoščino chování se při povrchním pohledu zdá nenápadné. Nevynucuje si pozornost a je bezkonfliktní, protože když se nějaký konflikt blíží, raději moudře zmizí. A jako svého „vztahového člověka“ si obyčejně vybírá spíš mého přítele – taky proto, že já jsem už obvykle obsazená Hustoušem a Sofinkou.

Z genderového hlediska je opravdu legrační, jak je Mokoška strašně holčičí a Hustouš zase strašně klučičí. Ten je povahově pořád tak trochu – jak říkáme – škodič anebo Neplešič (to je jeho další přízvisko). Má ve zvyku skákat na ostatní kočky a přepadávat je ze zálohy, což je teď (od té doby, co prošel kastrací) nevinná hravá zábava, ale předtím to byla opravdová agrese - snad je chtěl vypudit ze svého teritoria, nevím. Sofinka si nedá od Hustouše nic líbit a než před ním uteče, vždycky na něj aspoň odhodlaně zasyčí - prostě se chová jako taková energická důchodkyně. Mokoška se ale nikdy s nikým nehádá, žije podle gándhíovské zásady neodporování násilí a zřejmě nesvádí boje o teritorium ani mimo náš dům, takže díky tomu nemá v kožíšku nikdy žádné stroupky z rvaček.

Mokoška má jen maličko přes tři kilogramy, zatímco Hustouš čtyři a půl, takže už napohled je genderový rozdíl mezi nimi úplně bijící do očí. Vždycky to tak ale nebylo: když k nám ale před čtyřmi lety jako malá koťátka přišli, byla Mokoška výrazně odvážnější a Hustouš daleko neurotičtější a bázlivější. Mokoška zvládla kočičí průlezy jako první, takže začala chodit z bytu ven na procházky do zahrady, zatímco opuštěný Hustouš zoufale mňoukal v bytě a netroufal si strčit hlavou do klapky průlezu! To se ale změnilo, jakmile dospěl a jeho povahu začal utvářet testosteron.

Mokoška má taky úžasně jemnou srst, jako vatičku. Její černobílý kožíšek je opravdu originálně designovaný, hlavně v obličeji – šikmé stříknutí černé a bílé přes čumák a černý flíček pod bradou jí dodávají jakoby arogantní a nafoukaný výraz. Navzdory své mírumilovné povaze je to ale velká lovkyně, kupodivu z našich koček nejúspěšnější a nejzaujatější. Rozdíl mezi myší a ptáčkem jí není možné vysvětlit, naštěstí poměr jejích úlovků je tak asi jeden ptáček na dvě až tři myšky. Nezřídka se stává, že Mokoška něco uloví a Hustouš si se zabitým zvířátkem pak zálibně hraje a pyšně se nám s ním předvádí… neřekli byste, že i tohle je velmi roztomilý genderový stereotyp?