Film Malý Joe: příliš básnické varování

Dala jsem se zlákat a šla jsem se podívat na film Malý Joe, který promítali v rámci festivalu Future Gate. Jeho téma mi připadalo vzrušující, způsob jeho výpovědi mě ale strašlivě zklamal.  

Film je o tom, jak se genové manipulace vymknou vědcům z rukou a genově zmanipulovaná rostlina začne sama manipulovat lidmi tak, aby ji začali co nejvíc podporovat a šířit – celkem logická evoluční strategie, ať už si ji „vymyslel“ virus využitý ke genovým manipulacím, rostlina odsouzená ke sterilitě, nebo nějaká nová bytost, zmutovaná a zkombinovaná z obého. Tohle mi připadá jako nesmírně aktuální téma, týkající se nejen genových manipulací, ale obecně lidských závislostí, které nás nepozorovaně mění a podrobují si naši psychiku – od skutečných drog až po moderní technologie, kyberprostor, sociální sítě a podobně.

Bohužel dvě hodiny této filmové podívané se aspoň pro mě nesnesitelně vlekly. Pominu naivisticko-didaktické dialogy vědců o tom, co dělají – asi to musí být podáno populárně, tak budiž. Ale úplně všechno tu působilo jako něžná, uspávající vize fanouška retro designu, pseudopsychoanalytického tlachání a náznakového pitvání lidských vztahů plného odmlk a významných pohledů – ano, pokud máte zálibu v tomhle všem, pak film doporučuju. Naopak, pokud byste tak jako já čekali zajímavou zápletku založenou na genetickém karambolu, asi vás to podráždí a zklame. Je tam spousta nelogičností, které zároveň film připravují o šťávu. Tak například se tvrdí, že genově zmanipulované rostliny potřebují, aby na ně lidé mluvili a opečovávali je. Přesto vyrůstají po tisících v obrovských sklenících, kam přijdou lidé jednou denně dolít živný roztok, a nikdo na ně nemluví, ani se jim nic nepřehrává aspoň z reproduktorů. Jak to? Nebo další věc, pro mě naprosto nepochopitelná: když se ukáže, že u psa vyvolal pobyt ve skleníku náhlou agresivitu a pomatenost, dlouze a do úmoru se to rozebírá a diskutuje se o tom, místo aby se účinky pylu z rostlin vyzkoušely na jakémkoli jiném zvířeti, třeba na laboratorních krysách. Neříkejte mi, že by to kterýkoli vědec, nebo jen průměrně zvědavý člověk, neudělal.

Tato se děj filmu náměsíčně potácí dál a dál… no, už jsem prozradila dost, tak nenapíšu, jak to dopadne, ale na konci už mi to bylo jedno a hlavně jsem chtěla z kina odejít.